Rubriky

neděle 29. prosince 2013

Vánoční výletování

Jo jo, já vím, že na blog totálně ser... kašlu ale že bych psát nechtěla, jen tak nějak nebylo o čem a když bylo, tak jsem zase byla líný prase zaneprázdněná školou, která se rozhodla nám letos jako vánoční dárek nadělit šikanu testy a zkoušeními na druhou, plus nekonečnou buzeraci ve stylu "pokud nepřijdete na vánoční superhustý koncert, dostanete bla bla bla" (nutno dodat, že ten koncert je rok od roku švihlejší, viz divadelní hra o porodu minulý rok...). Můžu být ráda, že jsem to přežila ve zdraví, vzhledem k tomu že jsem ten typ, co se hroutí při i při malém stresu, natož při pěti testech za den, když máme jen čtyři hodiny... Ale nějakou daň si to na mě vybralo, tělo mi to teď dává sežrat (a to doslova), nejspíš jsem ho moc unavila, takže se mi denně daří do sebe nacpat hromady cukroví a každý den večer si říct, že od zítřka jen tři kousky za den. Haha, to těžko. :D Nicméně jsem si nepřišla vylévat srdíčko, jak budu oplácaná, ale přišla jsem se pochlubit včerejším krásným výletem do Prahy s přítelem, na který jsem se těšila víc než na Vánoce, šetřila na něj a tvrdě si ho vybojovala u rodičů, kteří byli tak zavalení argumenty, že se skoro nezmohli na protest. Holt jsem šikovné děvče, takže výlet byl. A byl super, to ne že ne.

                                                                 Caffé latté u Starbucksů
Mé oblíbené lattéčko jsem si tentokrát nedala já ale přítel a i když jsem ochutnávala jen trošku (abych se zahřála po frappuccinu :D), tak myslím, že bylo víc než dobré, nejlepší byla samozřejmě pěna. Mám dojem, že tohle byla klasika, ale taková, která nikdy nezklame. :)

                                                                      Mé první frappuccino
Jo, je to tak, v životě jsem ho neměla, když jsem taky ve Starbucks byla teprve podruhé. Ale fakt stálo za to, bylo nehorázně dobré a aby taky ne, když v něm byla čokoláda. Oh, ten toping se šlehačkou nahoře a vrstvička čokoládových hoblinek dole. 

                                                                             Ehm... já.
Jo, nejsem zrovna modelka, ale tuhle fotku jsem si nemohla odpustit, když je na ní to frappuccino. :D Fakt mi chutnalo, i když jsem se trošku přecenila a objednala si rovnou střední, kdo taky ale mohl tušit, že i to střední je pořádný kýbl, takže jsem pak byla strašně přecpaná, až zbytek musel dopíjet přítel. Musím přiznat, že mi té ledové dobroty bylo líto, ale už se do mě nevešel ani ždibeček šlehačky, tak jsem se ho musela vzdát. Snad příště...

                                                                       Malinový cheesecake
Na cheesecake jsem se strašně těšila, ale nakonec jsem si ho moc nedala, protože jsem byla strašně přecpaná z ledového pití, takže jsem spíš ojídala maliny na vrchu a vzadu sušenkovou vrstvu, než abych se pustila do hutného těsta plného krémového sýru. Tak snad příště, koláčku.

                                                                       M&S limonáda
Vždycky, když je někde Marks and Spencer, strávím nejvíc času tam a můj doprovod musí hodinu poslouchat výkřiky typu "Jé, hořká čokoláda s pekanovými ořechy/čokoládový dezert se šlehačkou/granola s čokohoblinkami/máslová písmenka..." Tentokrát jsem tam ale chytře přišla najedená, takže jsem nakonec k jídlu nic nekoupila, ale protože piju neustále jako při přechodu pouště a docházela mi má zásoba vody, tak jsem si tam koupila tuhle limonádu. Je brusinková, bez přidaného cukru a složení nevypadá špatně, nejsou tam žádná umělá sladidla, víceméně je celá limonáda oslazená jen šťávou z brusinek, citronu a jiných, které si teď už nepamatuju. Mně chutnala, ale příteli se zdála moc kyselá, za sebe můžu ale určitě doporučit. 



                                                                              Medovinka
No, nebylo mi ještě osmnáct, ale tomuhle se prostě nedalo odolat, zvlášť když všichni na trzích kolem chodili s punčem, svařákem, nebo právě s medovinou a já mohla leda tak slintat, protože mě by jí neprodal ani ten nejméně zodpovědný prodejce, když vypadám stěží na 13 a ne na 16, takže nakupovat tam šel můj mužský doprovod a já mu jako na potvoru skoro všechnu medovinu vypila. Ups, pardon.

pondělí 28. října 2013

Pumpkin pie

Tedy, je to už pořádná doba, co jsem se neozvala! Není to ani tak způsobené tím, že bych nechtěla, jen ve škole bylo tolik práce, že nebyl čas a když byl čas, tak zase nebyla absolutně síla na to, vyplodit nějaký článek, nemluvě o tom, že jsem dost zanedbávala jakékoliv kuchyňské výtvory, vůbec jsem nepekla a tak nebylo moc co zveřejňovat, nehledě na to, že jsem nejedla zrovna ukázkově a tak jsem raději ani nefotila (protože koho by zajímala Dobrá vláknina s bílým jogurtem :D). Teď je ale naštěstí volno a já se rozhodla, že se učit budu až poslední den (jak jinak :D) prázdnin, takže jsem po dnešním nacpávacím dni skočila cestou domů do obchodu pro jednu dýni, když už je jejich sezóna a z pár jablek doma jsem udělala po dlouhé době koláč. Trošku jsem se obávala, jak to moje konzervativní rodina přijme, ale kupodivu už ho je jen třetina, bráškovi totiž jede, když jsem mu řekla, že jsou v něm bílkoviny, ten fakt uvěří všemu, on totiž "posiluje" a tak se snaží jíst víc bílkovin, takže tuní jídelníček smetanovými jogurty v bláhové víře obřích svalů. A samozřejmě si poradit nedá, tak ať si jí co chce. To ale nic nemění na tom, že koláč se vyvedl, je opravdu moc dobrý, ačkoliv to byla taková splácanina a improvizace. :)

Na klasickou koláčovou formu potřebujeme:
- jednu dýně hokkaido (cca 400 gramů)
- dvě středně velká jablka
- skořici, popřípadě i citronovou kůru a šťávu (od obou ingrediencí stačí lžička)
- 150 gramů žitné a klasické hladké smícháné v poměru 1:1
- 50 gramů másla
- špetku soli a 1 lžičku prášku do pečiva
- podle chuti med/třtinový cukr či jiné sladidlo


Jablka a dýni oloupeme, pokrájíme na menší kousky. Následně je podlijeme v hrnci trochou vody, podusíme, dosladíme, přidáme citronovou šťávu se skořicí a uvaříme na hustou kaši. Z mouky, másla, soli, prášku do pečiva a 2-3 lžic studené vody připravíme těsto, kterým naplníme vymazanou a pomoučněnou koláčovou formou, přidáme dýňovou kašičku a ve vyhřáté troubě upečeme, nezapomínáme kontrolovat špejlí, zda je již koláč hotový.



sobota 19. října 2013

Shrnutí (ne)radostí

Celý týden jsem se vůbec nedostala k tomu, abych něco uvařila, vytvořila nebo upekla a tak nemám žádné nové fotky k zveřejnění, protože té školy je vážně hodně, někdy už ani nevím, kde mi hlava stojí a ačkoliv se toho snažím zvládat co nejvíc, tak mám pořád pocit, že nic nestíhám, čemuž nepomáhá fakt, že v devět večer mě přemůže únava a musím si jít lehnout. Snažím se ale nepropadat moc panice, možná jsem až moc perfekcionistická a chci toho zvládnout víc, než svedu. Ale svět není jen černý a tak jsem udělala takové menší shrnutí posledních několika týdnů, abych dala do kupy to, co se mi teď děje. :)


  • Stále se mi nedaří přibrat, protože mám v poslední době menší chuť k jídlu
  • Ve škole se mi moc nedaří, ale jsem odhodlaná to zvládnout
  • Jsem závislá na seznamech co mám ten den udělat. Holt miluju odškrtávání hotových věcí. :D
  • K mému překvapení mi začala chutnat káva, především latté.
  • Občas si něco osladím klasickým cukrem, což je pro mě úspěch
  • Opět jsem si začala vést deník
  • Konečně jsem si našla čas i na čtení, takže začínám opět chodit do knihovny
  • Bývám plačtivá a je mi často smutno
  • Téměř nemluvím s tátou, neustále na mně hledá nějaké chyby...
  • Poslední dobou hrozně utrácím, hlavně za kavárny, kávu z automatu, Colu light a žvýkačky
  • Chtěla bych se nějak realizovat, ale stále nenacházím to pravé ořechové
  • Neustále mě trápí zažívací problémy
  • Začínám už nakupovat dárky na vánoce. Já vím, je teprve říjen. :D
  • Stejně tak už pomalu přemýšlím nad tím, co si budu přát já
  • Kromě problémů s tátou mě doma čím dál tím méně pouštějí ven, asi kvůli známkám
  • Chtěla bych zase začít psát básničky a povídky, ale nějak mi to nejde
  • Přestala jsem se bát poprosit profesory o dovysvětlení látky
  • Třídní ze školy mi navrhla návštěvu poradny pro osoby trpící anorexií, s čímž mamka nadšeně souhlasí
  • Hodně se mi zhoršil spánek, poslední dobou se pořád budím a nemůžu usnout



středa 16. října 2013

Jak si oslazuji život

Achjo, koukám, že tenhle blog opravdu celkem dost zanedbávám... Ale ve škole je toho teď šíleně moc, není výjimka, že píšeme šest testů a to máme pět hodin (jo, i to se na našem gymplu může stát), takže jediné co dělám je to, že mám permanentně otevřenou učebnici nebo sešit a snažím se nacpat do hlavy sto padesát pojmů na slepou mapu, nebo vzorce na fyziku. Známky sice nejsou zrovna košer, ale snažím se, takže minimálně nemám výčitky. To je asi tak jediné pozitivum. :D Do toho se mi opět nějak podařilo zhubnout, takže mám teď kilo do silné podváhy, podle toho co jsem zjistila na internetu. Nevypadám rozhodně nijak vychrtle, což mi říká i objektivní okolí, ale mě osobně to trápí, hlavně kvůli té neutuchající hrozbě léčebny... Navíc když se ještě objevuje moje podzimní blues, což je jako loterie, jednou to přežiju bez nehody, jindy je to horší... Ale abych nepsala jen negativnosti, snažím se najít si chvilku i na pečení a vyváření, takže vám chci ukázat pár nashromážděných fotek, co jsem za září a říjen posbírala. :)

                                                           Banánková granola se s brusinkami
Abych se vám přiznala, s brusinkami jsem se před tvorbou této granoly moc nekamarádila, ale nebylo to tím, že by mi nechutnaly, spíš šlo o to, že jsem na ně moc nenarazila, samotné jsem si je nikdy nekoupila a jelikož jsem čokoholik, tak třeba müsli u mě vede čokoládové, takže tam moc brusinek nebylo. Nicméně jsem si řekla, že bych potřebovala změnu a tak musím konstatovat, že brusinky jsou moc dobré ovoce. :)

                                                                            Kiwi smoothie
Uznávám, nevypadá to pro někoho příliš krásně, ale milkshake s kiwi je chutné osvěžení, i když ne, že bych ho teď na podzim potřebovala. :D Ale jako rychlá svačinka, když není moc velký hlad, je shake ideální. :)

                                                                                 Apple bars
Tak tohle byla geniální záležitost! Udělala jsem si jemné těsto utvořené z rozmačkaného banánu a mletých vloček, na které jsem nakrájela banán na menší kousky a navrch jsem přidala to samé těsto, jen v něm bylo víc vloček a pak udělalo takovou krásnou krustu. Bylo to hrozně dobré, jen pro příště přidám jak jinak čokoládu.
                                                                             Strawberries pie
Jahodový koláč tak, že by jej svedl i můj bratr (který to celé sežral :D). Nejedná se ale o žádnou zdravou či zdravější variaci, stačí si jen udělat korpus, na který naskládat jahody s oslazenou smetanou a já konkrétně jsem je zalévala želém, takže opravdu snadný recept, nicméně pro mou rodinu velmi vděčný, konečně se neozývaly vzdechy typu "ježiš, zase tvaroh"

                                                                 Banánový chlebíček s rozinkami
Banán opět na scéně, tentokrát jako chlebíček s rozinkami. Chutnal dost podobně jako velikonoční beránek a jako ozdravení jsem ho nedoslazovala, banány byly sladké sami o sobě a já pro pro sladší chuť přidala ještě stévii smíchanou s fruktózou, o které jsem se zmiňovala zde. Nikdo nepoznal jakýkoliv rozdíl a chlebíček sklidil velký úspěch. :)

                                                                          Citronové muffiny
Muffiny moc nedělám, protože často doma nemáme košíčky a zatím jsem se neodhodlala ke koupi silikonových, protože bych si je platila ze svého a přiznejme si to, když platí rodiče, je nákup o dost snadnější. :D Mně osobně chutnaly, rodině taky, jen se objevila výtka na to, že jsou málo sladké, takže příště musím přidat víc stévie, kterou jsem si na pečení v poslední době oblíbila.


A jedna sladká tečka z přeslazeného článku a tou jsou klasické lívance, v obměně kterou mnoho z vás určitě zná a to je cottage těsto. Bála jsem se toho, protože jsem cottage jedla jen s pečivem, ale musím říct, že není důvod se obávat, jsou perfektní. :)

středa 25. září 2013

Time for complaining

Jo, vím, že málokdo poslouchá (a čte) rád stížnosti druhých lidí, ale já prostě musím, mám v poslední době pocit, že jde všechno do háje...
Nejvýraznějším polem, kde se většina věcí řítí do sakra velkého háje, je moje váha. Třeba taková Maggie určitě ví, o čem mluvím, protože tady se nejedná o povzdechy nad tím, jak jsem "zase hrozně přibrala," mě teď naopak děsí každé nižší číslo na váze a že je těch nižších čísel v poslední době nějak moc. Vlivem toho, že jsem začala chodit do školy, být ve stresu, začala jsem něco dělat a do toho jsem začala brát hormony, jsem během dvou měsíců zhubla přes tři kila. Říkáte si, že to není nic hrozného, je to malé číslo, ale pro někoho komu váhu hlídá doktorka a má stanovenou hranici, při které jde na výkrm do léčebny, je to hodně, navíc se nejedná jen o tohle skokové snížení váhy, dostala jsem se za půl roku ze 43 kilo (na 157 centimetrů) na nynějších 39. A to je pořádný průšvih...

Aby si někdo o mně neudělal špatný obraz, není to záměrné snížení, nejspíš za to můžou ty nové léky, nebo já nevím co, ale rozhodně se nesnažím nějak cíleně snižovat svou hmotnost, která byla už tak na hranici podváhy, naopak bych nějaké kilo potřebovala přibrat, ale tělo a duše se brání. Tělu se víc jíst nechce, naopak mám v poslední době nechuť k jídlu, je mi pořád špatně a představa jídla tomu stavu moc nepomáhá, přesto se ale snažím jíst pořád stejně, nicméně váha pořád jde dolů a s ní jdou poslední zbytky naděje na to, abych dodělala druhák na gymplu bez problémů. Protože pokud půjdu pryč, bude to minimálně na dva měsíce, což znamená vysokou absenci ve všech předmětech a tím pádem komisky ze všeho, což bych nezvládla ani omylem.

Takže plán no.1 = přibrat!

A při tom psaní článku mi dělá společnost čaj z Irska, který mi dovezla kamarádka z dovolené a moc dobré kukuřičné chlebíčky z hořkou čokoládou. :)


                                                     

neděle 22. září 2013

Trip to Prague

Rok s rokem se sešel a já najednou zjistila, že jsem s přítelem už rok, což mi přijde neuvěřitelné. Už rok?!
Jelikož je to víceméně můj první vztah (tedy snažím se ho za to považovat, bývalý "přítel" mi dost ublížil, takže se pokouším zapomenout...), tak jsem trošku tápala v tom, jak to oslavit, či jestli to vůbec slavit, ale nakonec jsme se vydali do Prahy s původním plánem jít do Mixitu pro nějaké kašičky, potom do obchoďáku a nakonec do paláce knih Luxoru. Jo, jenže to bych to nebyla já, aby to nakonec neskončilo díky mému srabáctví že se ztratíme a zimě venku tak, že jsme vlastně celý den byli zašití na Novém Smíchově. :D Ale bylo to moc fajn, užila jsem si to, jen mi tedy bylo trošku líto přítele, že ho takhle tahám pořád do nějakých obchodů a chudák musel poslouchat moje kecy v Tescu, když jsem se rozplývala nad nabídkou sójových výrobků a tím, že je na každém rohu čokoládové müsli. :D Taky proto se mi nejspíš nejvíc líbilo v Tescu, holt jsem holka z malého města, takový hypermarket u nás nemáme, takže jsem si prostě něco přivézt musela. :) Mám pár výletových fotek, ale hromada je jich nepoužitelná, protože jsme dělali s foťáky blbosti, ale nějaké to jídlo se tu najde. :)

                                             Kuřecí maso s ananasem, arašídy a spoustou zeleniny
Protože jsme celou dobu strávili v nákupáku, tak jsme si zašli s přítelem do čínské restaurace přímo tam. Já si po mém tradičním váhání nad tím co si dát, vybrala tuhle parádu. Můžu jí jen doporučit, mně osobně omáčka chutnala, ale není to pro každého, byla dost sladká díky ananasu. :)

                                              Salát s opečeným kuřecím masem a olivovým olejem
Tenhle salát jsem měla později na večeři a ačkoliv byl celkem dobrý, je mi po něm doteď blbě. Musím to hodit na ten salát, pak jsem totiž měla latté a na to odmítám házet své žaludeční problémy. :D Každopádně příště si dám něco jiného, už jen při pomyšlení na tohle jídlo se mi dělá hůř a to mám jinak saláty moc ráda...

                                                                     Latté v malé milé kavárně
Dřív jsem kafe vůbec neměla ráda, připadala mi jako hnusná tmavá břečka a vůbec jsem nechápala, jak jí někdo může dobrovolně pít a dělat si z toho ještě svůj denní rituál. Ale s přibývajícím časem jsem po dlouhé době přestala mít tak velkou averzi k čemukoliv "zbytečnému" v jídle a když jsem si dala latté, tak jsem mu propadla. Samozřejmě, nejlepší je pěna nahoře!

                                                        Káva z jižní Afriky (pokud se nemýlím)
Tuhle kávu jsem si už nedávala já ale přítel, každopádně musím jí hodnotit velmi kladně, samotná by mi nechutnala, s notnou dávkou cukru a mléka vůbec nebyla špatná a bod navíc získala za to, že voněla po čokoládě. :)
                                                              Pizza chléb se sýrem a oregánem
Jak se najíst dobře a levně v pizzerii? Dejte si pizza chléb, nás to stálo asi 40 korun, množstevně ho bylo stejně jako klasické pizzy a ačkoliv je to úplně jednoduché jídlo, večeře to byla dobrá. A konec konců v jednoduchosti je krása, ne? :)
                                                                            Tesco úlovek
Tohle je můj skrovný nákup v Tescu, ve kterém při výběru vyhrála Dobrá vláknina, kterou jsem si v poslední době dost oblíbila a její kakaovou verzi jsem nikde nemohla najít a druhé müsli v pořadí je sypané od Tesca, o kterém jsem tuším někdy četla u Fitness girl a tak taky putovalo do košíku. Když už jsem byla u té Dobré vlákniny, tak jsem přihodila k nákupu ještě dvě její tyčinky a spolu s nimi cereální tyčinku, kterou jsem si kdysi hojně kupovala. Není nad nostalgii. :)

úterý 17. září 2013

Po dlouhé době

... jsem se tu zase objevila. Měla jsem teď menší časovou výluku, která byla způsobena školou, ať chci nebo ne, tak sexta už není rozhodně žádná flákačka, profesoři nám toho nakládají požehnaně a já kolikrát nevím co dřív, takže jsem jednak neměla moc času něco napsat a pokud čas byl, tak jsem ho využila jinak, než psaním článků (protože jsem prostě byla moc líná :D). Mám toho teď kvanta, takže jsem v požehnaném stresu, čemuž se mimo jiné dá přičítat to, že se mi teď dost nedaří s váhou, která pořád nějak zázračně ubývá, ačkoliv bych řekla, že jím víc, než jsem jídávala obvykle. Moje hraniční váha je na 157 centimetrů 43 kilo a já mám momentálně 42 a to ještě po snídani a dopomocí, takže to celkově dělá asi 40 kilo, což je už docela málo, jak jsem tak koukala do tabulek. Momentálně jsem se ale dostala do fáze, kdy už jen nemluvím o tom, jak hrozně chci jíst, ale opravdu se snažím, nicméně to samo o sobě není jednoduché, ale minimálně malé krůčky vpřed dělám, tedy alespoň doufám. :)

Moc se mi teď nedaří odpočívat, ale naštěstí jsem se začala dostávat z kolotoče spát-učit se-učit se-jíst-spát a snažím se trochu si oddechnout, takže na víkend plánuji s přítelem návštěvu Prahy, bude to taková menší oslava našeho prvního společného roku. :) Přes týden jsem nafotila pár fotek, tak se s nimi podělím, nejvíc nadšená jsem z nákupu - koupila jsem si nádherné sáčko, dokonce bylo i v mojí velikosti XS! Jen tedy peněženka zaplakala, ale nelituji toho, je perfektní. :)

1) Mamka nakoupila v Bille levná jablka, která nejsou tak hezká na pohled, ale dají se skvěle zpracovat, tak jsem se pustila do pečení jablečné klasiky - štrůdlu. Zmizel z plechu ještě než vychladl a to, že je slazený stévií, nikdo nepostřehl. :)
2) Mé homemade müsli se skořicí, kešu oříšky a čokoládou s čokoládou a další čokoládou. :)
3) Poprvé jsem pekla něco paleo, tohle jsou něco jako brownies smíchané s buchtou a koláček, je to úžasně kakaové a vláčné, prostě super, někdy přidám recept.
4) Kamarádka měla dnes narozeniny, takže jsem místo klasického kupovaného muffinu se svíčkou, co si dáváme, udělala ne moc zdravé cookies ve stylu medvědích pacek, co se pečou na Vánoce a makronek. Vzhledem k tomu, že kamarádka už nemá ani jednu soudím, že byly dobré. Není lepší pochvala. :D
5) A tady jsem já v tom vychvalovaném sáčku, strašně se mi líbí!
6) Sladkou koláž ukončují muffinky s lentilkami, které se děsně líbily bratrovi, jsou udělané napůl s žitnou moukou a kupodivu jsou pořád nadýchané, nevím čím to.

pátek 6. září 2013

Recenze od čtenáře - zákon přitažlivosti

Když se řekne sousloví zdravý životní styl, většina lidí si představí zdravou stravu a pohyb. Na co se ale mnohdy zapomíná, je taky zdravá mysl, čímž nezamýšlím jen tu lékařskou zdravost, ale to že se cítíme v pohodě, nejsme vystresovaní, neničíme sami sebe destruktivními myšlenkami a celkově je nám prostě fajn. Ačkoliv se to zdá jako jednoduchá věc, ze své vlastní zkušenosti vím, že navození duševní pohody je mnohdy těžší, než naučit se zdravěji stravovat a sportovat. Proč? Protože nám to dnešní svět často nedovolí. Jistě si každý vzpomene, kolik toho na něj denně navalují učitelé a profesoři ve škole, jak je dusí šéf v práci, rodiče toho po nich tolik chtějí, nic nedovolí, protěžují sourozence, jsme každý den bombardovaní tím, co je "správné" v médiích a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Zkrátka a dobře, v dnešní době není vůbec snadné být alespoň relativně v duševní pohodě, což jsem si v posledních několika letech uvědomila sama a tak jsem instinktivně začala hledat nějakou pomocnou ruku, kterou jsem shodou náhod našla v dnes rozkvétajícím oboru duševního rozvoje, na který bych se v dnešním článku chtěla zaměřit. Sama mám doma takovou menší knihovničku, která čítá dvacet knížek týkající se především toho, jak můžeme vlastními myšlenkami změnit náš život. Zprvu se mi to zdálo poněkud přitažené za vlasy, nicméně za nějakou dobu jsem zjistila, že myšlenkami opravdu tvoříme náš vlastní život a i kdyby tomu tak nebylo, už jen samotné přečtení knížky nádherně motivuje, přináší do duše klid a ozdravuje naší mysl a proto jsem pro dnešek vybrala pár knížek z poličky, se kterými bych vás chtěla seznámit. Mám jich doma víc, ale vyšlo by to na hrozně dlouhý článek, ale pokud tenhle článek někoho zaujme, můžu udělat pokračování. :)

A co že vlastně ten zákon přitažlivosti je? Použila jsem tenhle termín, abych zaštítila v kostce celé "tajemství". Každý známe například gravitační zákon - zjednodušeně všechno padá tam, odkud vychází jakási síla, kterou ani dnes moc nechápeme, ale přesto existuje. A to přesně je i zákon přitažlivosti, každou milisekundu vysílá každý člověk na planetě své vibrace, ať už dobré nebo negativní a ty k němu přitahují stejně laděné věci, takže šťastný a spokojený člověk přitahuje podobné, kdežto nešťastný a frustrovaný zase opak. Stejně tak je to i s myšlenkami, každá myšlenka přitahuje myšlenku sobě podobnou a když těch myšlenek bude hodně a k tomu budou spojené ještě s pocity, tak je to přímá cesta k tomu, aby se myšlenka stala skutečností. Možná to zní dost fantasmagoricky, ale je to věděcky podložený fakt, který studovali kvantoví fyzici. Zdá se to krásné a krásné to je, nicméně to nefunguje až tak jednoduše a právě od toho jsou tu knížky, které bych vám chtěla v krátkosti představit. :)

    The secret - Rhonda Byrne
Podle mě je knížka Tajemství a stejnojmenný film, jedním z nejznámějších počinů, která spustil boom této sféry a knížky v podobném duchu na sebe nenechaly dlouho čekat. Právě přes její film (který je volně ke stažení prakticky kdekoliv, i na YouTube, ale odkaz sem pro jistotu nedám, co kdyby...) jsem se k této tématice před pár lety dostala a nadchnul mě, opravdu se mi líbil, je pojat velmi motivačně, pěkně dokáže nakopnout a při jeho sledování máte pocit, jako by jste mohli dokázat cokoliv, dokonce tomu i věříte (a věřte!), ovšem pro kompletní pochopení bych vám spíše doporučila právě tuhle knížku, kde máte jednak výňatky slov z filmu od slavných lidí, kteří tam vystupují a jednak je tam všechno pěkně popsané, což ve filmu chybí. Najdete tam základní stavební kameny v podobě kapitol (Účinné metody, Tajemství zjednodušeně, Jak využít tajemství) a také kapitoly, které se soustředí na body, které lidé chtějí nejčastěji do svého života přitáhnout, což jsou peníze, dobré vztahy, zdraví či klíč k sobě sama. Za mě bych si jí určitě pořídila, je to základní knížka, kterou neprohloupíte. :)
Cena: 250-300 korun

                                                            The Magic - cesta k lepším zítřkům
Ano, všimli jste si správně, tato knížka je od stejné autorky, jako Tajemství. Nedávno jsem na ní neustále narážela ve všech knihkupectvích, nicméně jsem byla v tísnivější finanční situaci a tak jsem po ní bohužel nemohla sáhnout, nicméně hned jak jsem měla nějakou tu pětku nazbyt, tak knížka putovala do košíku a nelituji ani koruny. :) Rhonda Byrne byla zárukou kvality, čímž neříkám, že je nejlepší v tomhle oboru, spíš bych řekla, že má velký dar lidi zaujmout a podat všechny informace co nejvíc motivačně, srozumitelně a polopaticky tak, že jsou velmi snadno pochopitelné. A přesně tak to bylo i v této knížce, která přišla s nápadem, jenž ještě nebyl použit. Tato knížka je jakýmsi průvodcem "přeměnou" ve 28 dnech, kdy na každý den připadá jedna kapitola s tím, že vás naučí pár aspektů k tomu, aby váš život byl šťastný, spokojený a plný toho, co si přejete. Najdete tam opravdu všechno, počínaje cestou z negativity, nové skvělé lidi, sebelásku či klasiku v podobě více peněz, lásky a kariérního úspěchu. Osobně mě tato knížka nadchla ještě víc než samotné Tajemství, já jsem prostě taková hračička, takže pro mě plánek dnů byl přesně to pravé ořechové. :) Je koncipována tak, že si jí může přečíst i ten, kdo nečetl předchozí knížku od této spisovatelky, takže pokud si chcete trošku hrát, pozitivně se naladit a především něco změnit, utíkejte do knihkupectví. :)
Cena: kolem 300 korun
                               
                                                                Tajemství a přece to není ono
Jak jste si možná všimli, v rohu knížky je známé logo The Secret, ovšem nejedná se o knížku os naší známé Rhondy, napsal jí pro tentokrát muž a neřekla bych, že se svého úkolu zhostil špatně. Knížka je pojata především pro mladší generaci, často se kalkuluje s tím, že čtenáři jsou studenti, ale mnoho témat a tipů je tam i všeobecných. Je doslova prošpikovaná příběhy, které mají ukázat cestu těm, kteří chtějí vykročit trošku jiným směrem, namátkou vyberu například tento:
"Aby Natakue a Krri napomohly vizualizaci toho, jak získávají olympijské zlaté medaile, zvolila tato australská dvojice plážových volejbalistek naprosto přímočarý postup. Obklopily se samými zlatými věcmi. Nosily zlaté šaty a zlaté sluneční brýle. Koupily si zlaté mobilní telefony a zlaté zubní kartáčky a v největší oblibě ze všeho měly mléčnou čokoládu ve zlatém obalu a ve tvaru olympijských medailí. Ve svých bytech si rozmístily lístky se slovy australské státní hymny a při každé příležitosti jí zpívaly, neboť právě státní hymna se hraje vždy, když sportovec dostane zlatou medaili.
Obě děvčata se probojovala až do finále, a třebaže narazily na ještě talentovanější soupeřky, jejich sen o zlatě je donesl k vytouženému cíli. A tak se stalo, že když jim na krky pověsili zlaté medaile, zazpívaly obě dívky státní hymnu právě tak, jak si vždy představovaly, že to právě dělají."
No řekněte, nestojí za to si koupit podobnou knížku už jen kvůli těm příběhům? :)

Tím bych dnešní malý seznam knížek ukončila, aby článek nebyl příliš dlouhý, nicméně klidně bych pokračovala, ale nevím, jestli by to vůbec někoho zajímalo, podobně laděných lidí totiž moc neznám, vlastně jen jednoho, ale pokud by někdo měl zájem o další nahlédnutí do knihovničky, tak můžu pokračovat. :)
A co vy? Snažíte se nejen jíst clean ale i myslet clean? Jste hodně ve stresu, nebo máte slunce v duši? :)

středa 4. září 2013

Ztrácíš se z mojí paměti...

 V posledních pár dnech se toho hodně změnilo, jak ve věcech psychiky, tak ve světě, ve kterém jsem (minimálně dva měsíce) žila. Jo, většina z nás teď řeší klasický problém -náctiletých a nejen jich - skončilo slastné období plné nicnedělání, flákání se, koupání, sledování seriálů, prostě všeho, co považujeme za zábavné a místo toho musíme v šest ráno vstávat a vydat se do budovy, kde nás mnohdy vyčerpají tak, že už nemáme sílu na nic jiného, než na spánek. No, school no... 
Možná, že je vám známé, že dívky a chlapci s anorexií, jsou puntičkářští, dochvilní, přesní a celkově jsou to perfekcionisté, což se do jisté míry týká i mě. Když jsem ještě chodila na základku, tak jsem bývala nejlepší z celé třídy, vyhrávala jsem soutěže, olympiády, měla jsem perfektní Scio testy, všemožné psychologické posudky, celkově jsem na tom byla velmi dobře. Jenže pak přišla anorexie a spolu s ní mě rodiče nacpali na víceletý gympl, kde se můj prospěch zhoršil na nejvyšší možnou míru. Ne, nepropadla jsem hned v primě, to fakt ne. :D Ale z jedničkářky se stala trojkařka a později jsem to dotáhla i na těch pár čtyřek, což je právě to, co mě trápí. Najednou nejen že nemám perfektní výsledky, já nemám pod kontrolou ani svou hmotnost, celý můj život se mi vymyká kontrole a nic není tak, jak bych chtěla. Tedy skoro nic...
Celkově jsem dost nerada, že začala škola, přestože mě doma netrestají za známky, naopak mě podporují a věří mi, nicméně každého člověka umí nejvíc potrestat jen on sám a tak ačkoliv jsou doma v pohodě, mě to prostě hrozně mrzí a vím, že i když se budu učit jako šílená (což jsem dřív dělala), tak nedosáhnu na lepší výsledky. Je to trýznivé, když nemám co kontrolovat a v mém životě už není nějaká perfektní, tak jako jsem byla zvyklá. Nemám už co ovládat, i když bych si to přála, ať chci nebo ne, jsem nucena setrvat v takovéhle pozici a jediné, co mi zbývá, je pravděpodobně smířit se s tím...

A co že se to ztrácí z mé paměti, jak stojí v nadpise? Jak jsem už psala, byla jsem nedávno u psychiatričky, kde to dopadlo velmi dobře a snížila mi léky. Jenže to mělo za následek to, že jsem jednak nehorázně ospalá, jdu spát večer v půl deváté, vstávám po sedmé hodině, ale to mi nestačí a tak se celým dnem ploužím jak oživlá mrtvola, která místo žraní mozků touží po jakékoliv rovné ploše, kde by na chvíli mohla zavřít oči a spát. Vážně, za spánek, nebo alespoň za pocit neunavenosti, bych teď dala nevím co. Ještě, že někdo inteligentní vymyslel Colu light. S mou unaveností souvisí i to, že jsem teď poslední týden naštvaná na celý svět, jsem smutná, nic se mi nechce a především mám pocit, jako by se touha bojovat s anorexií vytratila někam do neznáma a mně se už zase z jednoho knackebrotu navíc chce brečet. Nějak nejsem schopná se snažit dělat něco pro své uzdravení, i když jsem vinou zažívacích problémů spadla na nižší váhu, než je má hraniční. Ale vím, že nesmím být tolik depresivní a proto se snažím nacházet si i malé radosti v životě. Sice byl tohle blog částečně založený na sdílení receptů, tipů o zdravém jídle a podobně, ale řekla bych, že i tohle se sem hodí, psi patří do zdravého životního stylu, ne? :D Níže jsem přiložila fotky mého miláčka, je to čtyřletá fenka bernského salašnického psa Ejmi, které je to nejkouzelnější stvoření se čtyřmi packami na světě. No řekněte, kdo by jí nemohl milovat na první pohled? :)

                                                                     Tady už jí byly dva roky :)

                                                            No, uznávám, tady vypadá jako... :D

                                                              Mrňavá, ještě v chovatelské stanici. :)
       

neděle 1. září 2013

Malé radosti

Poslední zhruba týden na mě padá sem tam pochmurná nálada a aby taky ne, když zítra začíná další školní rok, až jsem si říkala, kde jsou ty dětské chvíle, kdy jsem se po pár týdnech těšila do školy. :D Jenže časy se mění a já už dávno nejsem na prvním stupni, kde jsme se učili o zvířátkách v lese a vrcholem geniality bylo počítání do stovky, místo toho se jdu péct do šestého roku víceletého gymplu a musím zkonstatovat, že je to rok od roku horší a horší. A je to taky způsobeno faktem, že naše třída je nejhorší na škole, takže nám samozřejmě profesoři pěkně zatopili i tím, že máme suverénně nejhorší rozvrh na škole, prošpikovaný příšernými profesory a jediným dnem, kdy nemáme odpoledku. Jo, život je mrcha, tak proč si ho trošku nezpříjemnit? Já se na to vrhla způsobem sněz-co-máš-rád a menším nákupem. :)

                                                                            Mix maxi dobrot
U nás ve městě není DMko, takže na nákup mých milovaných proteinových tyčinek chodím do Rossmanna a dobře dělám, dokonce jsem konečně sehnala i čokoládovou!
Občas do DM ale zavítáním, nicméně jejich proteinovky mě tolik nezaujaly, jelikož jsou jednak dražší, méně mi chutnají a po delším nošení v tašce se rozplácnou a nejdou kultivovaně jíst, takže vypadám jako větší čuně než obvykle. :D
Včera se vrátila starší sestra z Tunisu a dovezla nám úžasné tamní karamelky. Jak jinak, nejlepší je pro mě ta čokoládová. :)
Na posledním obrázku jsou famózní Cornies do Racia, které určitě znáte. Nejúžasnější na nich je to, že čokoládová poleva je opravdu z dobré čokolády, žádný obarvený a přislazený tuk, ale mňamózní hořká čokoláda. Jak by tohle někomu mohlo nechutnat?

                                                                          Máme rádi tuňáka
Jsem teď v restauracích pečená vařená a abych měla nějakou změnu, tak jsem si místo kuřecího masa vybrala k večeři nějakou tu rybku a byla moc dobrá, žádný drcený blivajz, co se kolikrát prodávají v konzervách pro lidi, ačkoliv by to nejedla ani kočka. Jen jsem tedy po jídle byla dost přecpaná, byla toho hora a bylo to tak dobré, že jsem to prostě nemohla nechat. Nehledě na to, že jsem to platila já, takže žádné odmlouvání, nevstaneš od stolu, dokud to nesníš! :D

                                                                          Kuskusová variace
Tahle krásná veliká hromádka kuskusu byla plná sušených rajčat, jarní zeleninky, oregána a kuřecího masa, posypaná moc dobrým parmazánem, který celý oběd krásně dotvářel a podtrhoval chuť koření, které jsem nerozpoznala, ale bylo dost zajímavé. Hora mého oblíbeného kuskusu byla nicméně tak velká, že jsem na ní nestačila, ale samozřejmě jsem vyjedla všechno maso a sušená rajčata, to bych jinak nebyla já. :D


                                                          Dušená zelenina s bylinkovým máslem
Po dlouhé době jsem měla v puse brokolici a fazolové lusky  a musím říct, že mě tahle zelenina příliš neoslovila, nejsem až tak velký fanda těchto druhů, nicméně tam byla baby karotka, hrášek a květák, takže jsem si ve výsledku docela dobře pochutnala, nicméně si dám od brokolice a zelených háďat na chvilku pokoj. :)

úterý 27. srpna 2013

Co mě čeká a co mě (snad) mine?

S největší pravděpodobností jsem zaujatá, nicméně nemám v lásce psychiatričku, ke které chodím a u které jsem byla včera. Je to z toho prostého důvodu, že jsem za těch pár let, co jsem její pacientka, měla pokaždé dojem, že jediné o co jí jde, je co nejvíc ublížit nejen mně, ale i tolika dětem a dospívajícím, kteří k ní chodí. Vždycky jsem si myslela (asi jako většina lidí co jsem poznala), že lidé, co chodí k "cvokaři," jsou blázni, je jich málo a pokud tam chodí, jsou divní. Za ta léta, co jsem si prošla několika jejich ordinacemi a navštívila dvě psychiatrické léčebny jsem pochopila, že k nim nejenže chodí hromada lidí, do kterých by jste to ani neřekli, ale především jsou v drtivé většině naprosto normální. Ačkoliv jsem si tento fakt uvědomila velmi rychle, přesto se dost stydím jakkoliv odkrývat svou minulost a fakta ze současnosti, což se nejspíš nezmění. Můj postoj k ní se ale nicméně změnil.


Skutečností je, že psychicky nemocní lidé si obvykle neuvědomují realitu, přesněji řečeno jí vidí zkresleně a ani já v době akutní formy anorexie a v posledních několika letech nebyla výjimka. V době, kdy jsem téměř nejedla, jsem byla vyloženě paranoidní, třeba jsem tvrdošíjně věřila tomu, že rodina mi do vody sype cukr, sladí mi čaj a vyměňují mi mé limonády se sladidly za klasické oslazené, což samozřejmě nebyla pravda, ale nemocnému člověku to prostě nevyvrátíte. Po léčebně a přibrání na normální váhu, jsem už nebyla naštěstí přesvědčená o tomto, nicméně dlouhá léta jsem věřila tomu, že jsem tlustá, lidé mi lžou, když mi říkají opak, porce jídla v mých očích byly obrovské, ačkoliv jsem jedla nejméně z rodiny a podobně. Nejen pro mě, ale i pro rodinu a okolí to byly těžké chvíle, měli to se mnou velmi obtížné a zpětně je obdivuji, že to se mnou zvládli, ačkoliv s menšími ztrátami - abych citovala úryvek z mého "deníku" (maminka mi píše takovou vzpomínkovou knížku od doby, co jsem se narodila): "Po Tvém návratu z léčebny to u nás bylo jako na celnici. Při každém stolování jsi schovávala kousky jídla kam to jen šlo, po jídle jsme Tě proto  museli prošacovat. Pokaždé, když jsme usedli ke stolu, jsi začala plakat, jen co jsi uviděla jídlo. Nikdy bych nevěřila, že z Tebe bude tak nešťastná mladá slečna, rvalo a rve mi to srdce."  Asi vám nemusím povídat, jak moc mě tohle celé mrzí...

Stejně tak, jako jsem byla přesvědčená o věcech, které nebyly pravdou, jsem byla byla přesvědčená, že má doktorka mi chce jen uškodit, trápit mě, zkazit mi život a já nevím co ještě, nicméně to samozřejmě nebyla pravda, jenže stejně jako nevysvětlíte schizofrenikovi to, že ho nikdo nepronásleduje, nevysvětlíte ani zaujatému člověku to, že jeho přesvědčení je mylné, to až změna v něm může přinést výsledky a nejinak to bylo u mě. Až v momentě, kdy mi došlo, že se mi všichni kolem mě snaží pomoct, jsem si uvědomila, kolik mi toho anorexie vzala a že toho bylo požehnaně! :) Díky tomu proběhla včerejší návštěva u doktorky tak dobře, že bych to nikdy nečekala, ačkoliv nebyly sděleny jen příjemné věci, nicméně teď už fakt, že musím přibrat dvě kila, nebo to, že mám jíst i ve školní jídelně, nejsou tak děsivé věci (až na naší jídelnu :D), jak mi přišly dřív. Zkrátka a jednoduše jsem se s vámi chtěla podělit s tím krásným pocitem, kdy už jsem jen krůček k tomu, abych nakopala anorexii zadek!

Takže ne tohle...                                                                                      Tohle!
e

sobota 24. srpna 2013

"Zdravý" životní styl?

V posledních pár týdnech jsem často přemýšlela nad tím, co mi vlastně anorexie a momentální "posedlost" zdravým a pokud možno málo kalorickým jídlem, dala a vzala. K této metodě, kdy si člověk sám sečte klady a zápory situace, se mě snažilo dokopat už mnoho lidí, ale stejně jako oni a za několik let já jsme dospěli k faktu, který je pro blízké osoby nemocných lidí nešťastný a sice, že co se týče anorexie, musí chtít především sám pacient a sebevětší pomoc často přijde vniveč, když se nemocná osoba uzdravit prostě odmítá, což byl i můj případ. Nicméně v současné době si stále častěji uvědomuji fakt, že ačkoliv nejsem vyhublá, stále je ve mně spousta bariér co se týče jídla, ale jsem odhodlaná tenhle boj dotáhnout do vítězného konce. :) O tom, co se mi teď nějakou dobu honí hlavou, bych chtěla něco málo napsat, ale opravdu jen maličko, o tomhle tématu by se dalo napsat stohy knih, tak se pokusím vyjádřit hlavní myšlenku v co nejvíc stravitelné formě. :)

Myslím, že není téměř žádná slečna, žena nebo dáma, která by někdy v životě nezkusila jakýmkoliv způsobem snížit svou mnohdy zcela normální hmotnost. A není divu, skoro pokaždé když zapneme internet, televizi, či otevřeme časopis, vykoukne na nás slovo dieta a na každém kroku jsme zahlceni informacemi ohledně kultu štíhlého, vyhublého těla. Jak bychom tak mohly být spokojené s naší postavou, když nás ze všech stran nabádají k tomu, abychom byly stále krásné, štíhlé a zdravé? Jenže v mnohých případech se nejedná o zdravé, pěkně tvarované tělo, ale o křehkou kostřičku dívky, která se kvůli snížení hmotnosti lapila do sítí poruch stravování. A už vůbec se nejedná o to, co bychom podle okolí měly být - zdravé. Protože hubenost se nemusí nutně rovnat i zdraví, mnohdy to tak vůbec není a nejenom ženy, ale celý svět by si měl uvědomit, že extrémní snižování hmotnosti, zázračné pilulky, nebo diety, nejsou naše spása. Zdravý životní styl není jen o počítání kalorií, nesmyslném vážení každého půl gramu a striktním hlídáním čehokoliv, co vložíme do úst. Jediné, čím touto údajně nutnou činností pro každého člověka, kterému záleží na své postavě docílíme, je to že se na to rovnou vykašle a nebo hůř, skončí tak jako tolik nešťastných lidí, kterým se život smrskne jen na počítání kalorií. Je tu ale i jiná cesta, která vede mezi dvěma nezdravými extrémy - nezájmem o cokoliv, čím bychom mohli udělat dobrou službu svému tělu a tím, že se staneme otroky zapisování energetické hodnoty potravin. Nechci tímto článkem nikoho nabádat, aby se vykašlal na zdravou stravu, která je v mezích normálu, naopak je to chválihodné, nicméně hranice mezi normálností a posedlostí je velmi tenká hranice a ten, kdo jí překročí, si to mnohdy neuvědomí a věřte, že ačkoliv se zdá rada "prostě jíst" velmi jednoduchou, není to tak, je to často jedna z nejtěžších věcí, kterou si nemocný člověk musí uvědomit a kterou především musí přijmout. Ať už cesta z anorexie, bulimie, přejídání či jakéhokoliv vychýlení z prospěšného zajímání se o své tělo, je velmi dlouhá a těžká, nicméně největší službu můžete sami sobě udělat tím, že si uvědomíte, že jste už teď dokonalí, jste přesně takoví, jací by jste měli být, jste tu proto, že vás má někdo rád a ne jen kvůli sobě, ale i pro své okolí by jste se měli do boje pustit s plným nasazením. :)



středa 21. srpna 2013

Zkouším a (ne)doporučuji I.

V poslední době jsem si čím dál tím víc zamilovala investice do zdravého životního stylu, nicméně se nájezdy na obchody se zdravou výživou konaly především v Praze, jelikož jsem si říkala, že v tom našem zapadákově přece nemůžou mít něco zajímavého. Tento závěr vycházel z toho, že jsem se ještě v minulém školním roce vydala do jednoho obchodu se zdravými potravinami, o kterém jsem bůhví proč měla vysoké mínění a o to víc mě zklamalo, že tam víceméně neměli nic zajímavého, snad jen nedoslazovanou instantní ovesnou kaši a tak jsem předpokládala, že se poblíž mého bydliště nedá nic sehnat, což byl ale k mému štěstí mylný předpoklad. V několika málo dnech jsem objevila tři úžasné menší obchůdky a jeden jsem si na první pohled zamilovala, taky jsem v něm utratila náležitě velkou sumu peněz. :D Koupila jsem si pár pěkných věcí, se kterými bych se s vám chtěla podělit, třeba vás taky něco zaujme, jako mě. :)



                                                                             Ovesné mléko
Už delší dobu jsem chtěla vyzkoušet nějaký sušený nápoj rostlinného původu, k čemuž mě nakonec donutila ta okolnost, že doma se ještě delší dobu nebude vyskytovat žádné mléko, maximálně to pro naší nemocnou labradorku, což jí (samozřejmě z loajality :D) odmítám krást. Bez mléka žít nemůžu, sice ho nemám až tak často samotné, ale do čeho bych si proboha dávala protein? Ne, to prostě nešlo, takže jsem si po delším rozmýšlení které vzít, vybrala nakonec tohle sympaticky vypadající ovesné mléko. Měla jsem z něj trošku strach, ještě jsem ho neměla, ale obavy byly zbytečné, moc mi chutnalo, navíc má i skvělé výživové hodnoty - kolem 400kj na jednu porci, která obsahuje hodně bílkovin a jak přirozenou ovesnou vlákninu, tak i špetku té dodané, takže já si rozhodně další balení koupím. :)

                                                                        Sójový vanilkový nápoj
O této mé "náhražce" proteinu jsem se zmiňovala v tomto článku. Je to vlastně obdoba proteinu, nad kterým jsem se rozmýšlela v DM, ale nakonec jsem si vybrala tuhle krabičku, jednak proto, že byla levnější, já totiž nevěděla, jestli mi to bude chutnat a taky jsem přemýšlela nad tím, jak moc je vlastně pro mě protein vhodný, takže nakonec do košíku putoval tenhle sójový drink. Dávala jsem si ho s mlékem (když ještě bylo :D), na obalu píšou cca 20g prášku do sklenky mléka, ve které se kompletně rozpustí. No, on se kompletně nerozpustil, on se obvykle rozpustil tak z půlku, byla to spíš taková kašička. Chuť není špatná, bráška zkonstatoval, že to "smrdí jako Smecta," což je náš obávaný prášek na střevní potíže :D, ale mně docela vyhovoval, navíc je tam vlákniny opravdu dost a bílkovin jakbysmet, nicméně příště si koupím už protein a nejlépe čokoládový. :)


                                                                           Sladidlový mix
Jsem si jistá, že stevii už všichni dobře znáte, ale ne každý jí má rád. Mně osobně nevadí, naopak jí poměrně vyhledávám, ale spíš pro slazení nápojů, s pečením ještě nemám až takové zkušenosti, plusem ale je, že nikdo z rodiny nepoznal, že by tam místo jejich milovaného cukru bylo nedejbože něco zdravého. Konkrétně tuto krabičku jsem si koupila v Bille, ale viděla jsem jí i v Kauflandu a myslím, že bude k sehnání poměrně dobře. Za 250 gramů jsem zaplatila asi 70 korun, z čehož je jasné, že 20 gramů čistého extraktu tam nebude, bohužel. Je to směs fruktózy a stevio-glykosoidů, což je přijatelná zdravější náhražka cukru, navíc pokud někomu nejede čistá stevie, je tohle dobrá volba, rozdíl není příliš poznat. :)

                                                                       Nesquik a lá Krteček
Myslím, že nejsem sama, kdo zejména jako malý újížděl na kakaových kuličkách, které byly lákavě zabaleny a podávány samotným velkým králíček Nesquikem. Nicméně čas plynul a přeslazené kuličky mi sice pořád chutnaly, ale nároky na výživu byly jiné a tak jsem se s těžkým srdcem kakaových hodů vzdala. Jaká byla moje radost, když jsem v nově objeveném obchodě se zdravou výživou narazila na celozrnné kuličky s kakaovou příchutí, sníženým obsahem tuku a cukru je tam o polovinu méně, než v klasickém Nesquikovi, no nekupte to! Cena je řekla bych dobrá (25 korun za 150 gramů) a chuť je úžasná, něco přesně pro kakaové závisláky, jako jsem já. :)
                                                                        Z rýže se dělá sirup?
Minimálně pro mě to bylo trošku překvapení. Můj výběr mezi hromadou sladkých pokušení probíhal asi tímto stylem: "Tak javorový nechci, to má každý, agáve taky, švestkový asi chutná jako švestkové pivo, to mi moc nejede, ale co takhle rýžový?". Přiznávám se, že na javorovém sirupu ujíždím, agáve je taky dobré, ale chtěla jsem vyzkoušet něco nového, plus bylo i to, že byl z nabídky sirupů CountryLife nejlevnější - 55 korun za jedno 350 gramové balení. Osobně mi nejvíc zachutnal v kombinaci s tvarohem, praženými vločkami, oříšky a v druhém provedení s jáhlovou kaší Nomina a sladkým ovocem. Za mě rozhodně palec nahoru. :)

pondělí 19. srpna 2013

Jídlo z mého stolu I.

V posledních několika dnech jsem se místy vykašlala na své touhy jíst co nejvíc zdravě a podnikla jsem spolu s pro mě důležitými lidmi takovou menší "terapii," kdy jsem si po straaašně dlouhé době dala spoustu moc dobrých věcí, které jsem si roky odříkala, ale proč si občas nezahřešit, že. :) Zvládla jsem to kupodivu dobře, čekala jsem, že to bude obtížnější, ale přes prázdniny překvapuji sama sebe, jak mi to pěkně jde (Omluvte tu samochválu, ale po dlouhé době se mám za co pochválit, no neudělali by jste to taky? :D). Ovšem mým plánem není přejít na junk food, jen se snažím naučit se přijmout jídlo jak zdravé, tak i to méně prospěšné a nebát se občas si dát něco, na co mám chuť a nespadá to kaloricky a výživově zrovna do kvalitního jídelníčku, ale jak jsem tak o tom uvažovala, je lepší si dát občas čokoládu, než se roky mořit se zdravou výživou. :) Takže co méně zdravého (ale i zdravého) jsem si dala?

                                                                  Ice cream with boyfriend
Na zmrzlinu jsem začala s přítelem chodit už nějaký ten pátek zpět, pravda, ale přesto si ten pocit, že "můžu," užívám stále stejně, přeci jen je to pro mě po letech novinka a teď ho kolikrát na tu zmrzlinu tahám ještě sama, pod různými záminkami. :D Ale je fakt, že si jí dáme napůl, pro mě je to ještě moc velké sousto, ale snažím se nepodvádět a opravdu si dám poctivě půlku poháru. :)
       

                                                                    Milkshake with bananas 
Asi si říkáte, co je na sklenici mléka s banánem zajímavého, ale pro mě toho je na téhle sklence zajímavého dost, poprvé jsem totiž využila vlákninový nápoj ze sóji, o kterém se zmíním příště, plus kapku vanilkového extraktu, mléka a menšího banán. Ten sójový nápoj je vlastně obdoba proteinu, jen se to jinak jmenuje a má to trošku odlišnější složení, ale jinak to co se týče bílkovin vyjde téměř nastejno. Rozhodla jsem se nejdřív pro tenhle potravinový doplněk, než bych přešla na protein, který je dražší, ale jelikož mi chutná i tenhle "Ballastoff drink," tak si příště koupím už normální protein. :) Nicméně na tohle nezanevřu a až doma budeme mít konečně jiné mléko, než mléko pro nemocného psa, tak se do něj zase pustím. :)


                                                                    The second ice cream
Jak jsem se tak pustila do pohárů s přítelem a jelikož jsem nechtěla zahanbit své schůzky s kamarádkou, tak jsme si zaskočily na pohár do naší nejoblíbenější malé kavárny u nás ve městě. Je skvělá jednak v prostředí, které je útulné, obsluha je tam skvělá a hlavně vám ve všem vyjdou vstříc, což dokazují i tyhle poháry. Jejich základem je vanilková zmrzlina, do které si můžete naházet co chcete a kolik chcete, já si zvolila hořkou čokoládu (příšerně dobrá, minimálně 70%), mandle a jahody, které tam vážně byly! A velké!


                                                        Bezinková grenadina s čerstvou bezinkou
Tento skvělý nápoj opět pochází z mojí nejoblíbenější kavárny, stejně jako výše zmíněný pohár. Na bezinkovou limonádu jsem narazila úplně náhodou, došly jim citrony, takže jsem si nemohla dát citronádu a tak jsem zvolila první, co jsem uviděla. A rozhodně jsem neprohloupila, teď už si jí dávám tak často, že mi jí obsluha automaticky nosí bez ptaní. :D

                                                               Oběd, který jsem ani nechtěla
Ne, tohle opravdu není řízek, ačkoliv tak vypadá, je to konkrétně kuřecí kapsa plněná šunkou a sýrem, ačkoliv jsem si objednala její lehčí verzi a sice kapsu plněnou zeleninou. Nicméně servírka to nějak popletla a tak jsem místo zdravějšího oběda měla takovouhle propečenou zajímavost s podivným sýrem a nejspíš tou nejhorší šunkou, která se dá sehnat. Ne, že by mi to způsobilo takové trauma, jako polévky a šišky s mákem ze školní jídelny na základce, nicméně jsem peněz litovala stejně, jako když jsem šla na horor V zajetí démonů a většinu filmu jsem měla hlavu nacpanou u přítele na rameni, abych neviděla nic hnusného. :D

                                                                   Salát s rukolou a olivami
A na závěr něco s pořádnou dávkou vitamínů. Tenhle salát jsem si dala, když jsem šla do pizzerie, měla šílený hlad a tak jsem si k pizze s přítelem objednala ještě salát, nicméně byl zbytečný. Snědla jsem dílek pizzy, pustila se do salátu a ten mi tak kouzelně sebral veškerou chuť k jídlu, že ho musel dojídat přítel a tu pizzu jakbysmet. Nebyl špatný, tedy až na ty olivy a rukolu, která mi ten den moc nesedla, nicméně jsem ze sebe měla dobrý pocit, že dělám něco pro své zdraví, každopádně příště padne volba na nějaký jiný salát, pokud možno bez rukoly, oliv a levného olivového oleje.

pátek 16. srpna 2013

Srovnání jídelníčků a hmotnosti

Dnešním článkem bych se chtěla pozastavit nad tím, jak se měnily mé stravovací návyky společně s hmotností v době, kdy jsem začala mít potíže s jídlem, v době léčení v nemocnicích, až po současnost, kdy si váhu jakž takž držím, nicméně s jídlem to není slavné. Tenhle článek píšu už podruhé, první byl šíleně dlouhý, což bych nečetla do konce ani já, takže tohle je směska toho, co mi přišlo zásadní a co bych chtěla zaznamenat. :)

                                                                       Váha
Má hmotnost se v posledních letech měnila opravdu dost, nejvyšší rozdíl je takřka o dvacet kilogramů, shodou okolností jsem obou těchto hmotností dosáhla v léčebně. Jak to tedy vypadalo za posledních pět let od roku 2008 při výšce 155 centimetrů?

Počáteční váha (11 let) - 40 kg
Drastické hubnutí (cca 3 měsíce) - 15.7. - 37,6 kg
                                                     22.7. - 36,4 kg
                                                     2.8. - 35 kg
                                                     15.8. - 33,8 kg
                                                     1.9. - 31,3 kg
                                                     26.9. - 28 kg
                                                     5.10. - 26,5 kg
                                                     20.10. - 24,9 kg - nejnižší váha, BMI 10,41

Odchod z léčebny v Motole (leden 2008) - 41 kg až po 43 kg
Druhý příjem v léčebně tři roky zpět - 39 kg, odchod se 45 kg, BMI 18,26
Současnost - 42 kg, 157 cm, BMI 17,04


                                                                    Jídelníčky

1) Jídelníček v době před anorexií nebyl zrovna ukázkový. Doma jsem snídani nestíhala, ve škole jsem si dala něco sladkého, obědy jsem moc nemusela (to víte, školní jídelna :D), tak jsem si místo něj koupila něco nezdravého, doma jsem k tomu ještě něco přidala, následovala večeře a po ní jsem se ještě něčím dokrmila, což rozhodně nebyl bílý jogurt. :D

7:30 - nanuk Ledňáček, sáček gumových medvídků, houska
9:45 - švýcarka (Znáte? Sladké pečivo se skořicí, kradla jsem to kamarádce :D), sušenka Kinder Bueno
12:30 - pár zobnutí do školního obědu
13:00 - anglický rohlík
14:00 - hrnek mléka se šesti velkými lžičkami Granka (ano, není to překlep, šest :D)
15:20 - ovocný jogurt
17:30 - rohlík s vysočinou, pár koleček okurky, kus eidamu
19:00 - miska brambůrek

2) Ještě ne ta "hrozný" jídelníček před atakem anorexie, nicméně to byl velký skok v porovnání se stravováním popsaným výše.

7:00 - ovocný jogurt
9:45 - rohlík, jablko
12:30 - cca 1/2 školního oběda
13:10 - točená zmrzlina (neodolala jsem, to se mi stávalo pořád :D)
15:00 - pudink v kelímku se šlehačkou
17:30 - rohlík se šunkovým salámem 
20:00 - hrst solených arašídů

3) Tady už je typický jídelníček anorektičky, který můžete vidět na pro-ana blogách, který jsem víceméně držela tři měsíce. Výjimka byla dvoutýdenní hospitalizace v klasické nemocnici, kde jsem za dva týdny jedla asi třikrát.

12:00 - jedna menší brambora, dušená mrkev
17:30 - paprika

4) Následovala léčebna v Motole, kde jsem musela začít jíst hodně, na což jsem vůbec nebyla zvyklá, takže zvracení z přejedení bylo na denním pořádku, nemluvě o zažívacích problémech, které mě pořád trápily.

7:30 - dva sýrové rohlíky, máslo, 100g šunky
9:30 - rohlík s máslem, hrnek mléka
12:15 - miska husté gulášové polévky, 5 bramborových knedlíků, uzené maso, zelí, kremrole
15:30 - sladký pletenec, velký banán
17:30 - dva chleby, 20g másla, 100g vysočiny
19:30 - chleba, celá krabička Lučiny

5) Jídelníček za dva roky v další léčebně, mi dělal snad ještě větší potíže, než jídlo v Motole, hlavně tam to prostředí bylo o dost horší, skoro jako vězení, sestry byly příšerné, kázeň se musela dodržovat, jinak si vás tam nechali déle a tresty v podobě zákazu návštěv, nebo zavírání do holé místnosti s kamerami byly na denním pořádku. Už nikdy víc...

8:00 - dva rohlíky, máslo, smetanový jogurt, vejce, bílá káva
10:15 - chleba s máslem a taveným sýrem, jablko, velký hrnek mléka
12:15 - čočková polévka, obrovská porce brambor, sekaná
15:30 - chleba s máslem, kakao
17:30 - dvě housky, dvě misky bramborového guláše
20:00 - chleba s máslem, smetanový jogurt, hrnek mléka

6) Současný jídelníček je úplně jiný a vím, že je toho málo, nejsou tam místy kvalitní potraviny, ale alespoň nějaké plus je to, že jím pravidelně. Ráda bych přidala víceméně na všem kromě oběda, ten bych spíš ozdravila, ale jinak rozhodně chci přidat a jíst lépe. :)

7:30 - bílý jogurt Hollandia, 30g Dobré vlákniny
9:45 - proteinová tyčinka z DM
11:30 - půl sáčku rýže, kuřecí prso, miska rajčat
15:00 - tvaroh Ovofit
17:30 - cereální kaiserka, trocha Lučiny linie, půlka Hermelínu figura, veelká miska zeleniny


Doufám, že se mi brzy povede se dostat od hladovění, velkých porcí v léčebnách a momentálnímu nedostatečnému jídlu, k jídelníčku, který bude už konečně ten pravý. :)