Rubriky

úterý 27. srpna 2013

Co mě čeká a co mě (snad) mine?

S největší pravděpodobností jsem zaujatá, nicméně nemám v lásce psychiatričku, ke které chodím a u které jsem byla včera. Je to z toho prostého důvodu, že jsem za těch pár let, co jsem její pacientka, měla pokaždé dojem, že jediné o co jí jde, je co nejvíc ublížit nejen mně, ale i tolika dětem a dospívajícím, kteří k ní chodí. Vždycky jsem si myslela (asi jako většina lidí co jsem poznala), že lidé, co chodí k "cvokaři," jsou blázni, je jich málo a pokud tam chodí, jsou divní. Za ta léta, co jsem si prošla několika jejich ordinacemi a navštívila dvě psychiatrické léčebny jsem pochopila, že k nim nejenže chodí hromada lidí, do kterých by jste to ani neřekli, ale především jsou v drtivé většině naprosto normální. Ačkoliv jsem si tento fakt uvědomila velmi rychle, přesto se dost stydím jakkoliv odkrývat svou minulost a fakta ze současnosti, což se nejspíš nezmění. Můj postoj k ní se ale nicméně změnil.


Skutečností je, že psychicky nemocní lidé si obvykle neuvědomují realitu, přesněji řečeno jí vidí zkresleně a ani já v době akutní formy anorexie a v posledních několika letech nebyla výjimka. V době, kdy jsem téměř nejedla, jsem byla vyloženě paranoidní, třeba jsem tvrdošíjně věřila tomu, že rodina mi do vody sype cukr, sladí mi čaj a vyměňují mi mé limonády se sladidly za klasické oslazené, což samozřejmě nebyla pravda, ale nemocnému člověku to prostě nevyvrátíte. Po léčebně a přibrání na normální váhu, jsem už nebyla naštěstí přesvědčená o tomto, nicméně dlouhá léta jsem věřila tomu, že jsem tlustá, lidé mi lžou, když mi říkají opak, porce jídla v mých očích byly obrovské, ačkoliv jsem jedla nejméně z rodiny a podobně. Nejen pro mě, ale i pro rodinu a okolí to byly těžké chvíle, měli to se mnou velmi obtížné a zpětně je obdivuji, že to se mnou zvládli, ačkoliv s menšími ztrátami - abych citovala úryvek z mého "deníku" (maminka mi píše takovou vzpomínkovou knížku od doby, co jsem se narodila): "Po Tvém návratu z léčebny to u nás bylo jako na celnici. Při každém stolování jsi schovávala kousky jídla kam to jen šlo, po jídle jsme Tě proto  museli prošacovat. Pokaždé, když jsme usedli ke stolu, jsi začala plakat, jen co jsi uviděla jídlo. Nikdy bych nevěřila, že z Tebe bude tak nešťastná mladá slečna, rvalo a rve mi to srdce."  Asi vám nemusím povídat, jak moc mě tohle celé mrzí...

Stejně tak, jako jsem byla přesvědčená o věcech, které nebyly pravdou, jsem byla byla přesvědčená, že má doktorka mi chce jen uškodit, trápit mě, zkazit mi život a já nevím co ještě, nicméně to samozřejmě nebyla pravda, jenže stejně jako nevysvětlíte schizofrenikovi to, že ho nikdo nepronásleduje, nevysvětlíte ani zaujatému člověku to, že jeho přesvědčení je mylné, to až změna v něm může přinést výsledky a nejinak to bylo u mě. Až v momentě, kdy mi došlo, že se mi všichni kolem mě snaží pomoct, jsem si uvědomila, kolik mi toho anorexie vzala a že toho bylo požehnaně! :) Díky tomu proběhla včerejší návštěva u doktorky tak dobře, že bych to nikdy nečekala, ačkoliv nebyly sděleny jen příjemné věci, nicméně teď už fakt, že musím přibrat dvě kila, nebo to, že mám jíst i ve školní jídelně, nejsou tak děsivé věci (až na naší jídelnu :D), jak mi přišly dřív. Zkrátka a jednoduše jsem se s vámi chtěla podělit s tím krásným pocitem, kdy už jsem jen krůček k tomu, abych nakopala anorexii zadek!

Takže ne tohle...                                                                                      Tohle!
e

sobota 24. srpna 2013

"Zdravý" životní styl?

V posledních pár týdnech jsem často přemýšlela nad tím, co mi vlastně anorexie a momentální "posedlost" zdravým a pokud možno málo kalorickým jídlem, dala a vzala. K této metodě, kdy si člověk sám sečte klady a zápory situace, se mě snažilo dokopat už mnoho lidí, ale stejně jako oni a za několik let já jsme dospěli k faktu, který je pro blízké osoby nemocných lidí nešťastný a sice, že co se týče anorexie, musí chtít především sám pacient a sebevětší pomoc často přijde vniveč, když se nemocná osoba uzdravit prostě odmítá, což byl i můj případ. Nicméně v současné době si stále častěji uvědomuji fakt, že ačkoliv nejsem vyhublá, stále je ve mně spousta bariér co se týče jídla, ale jsem odhodlaná tenhle boj dotáhnout do vítězného konce. :) O tom, co se mi teď nějakou dobu honí hlavou, bych chtěla něco málo napsat, ale opravdu jen maličko, o tomhle tématu by se dalo napsat stohy knih, tak se pokusím vyjádřit hlavní myšlenku v co nejvíc stravitelné formě. :)

Myslím, že není téměř žádná slečna, žena nebo dáma, která by někdy v životě nezkusila jakýmkoliv způsobem snížit svou mnohdy zcela normální hmotnost. A není divu, skoro pokaždé když zapneme internet, televizi, či otevřeme časopis, vykoukne na nás slovo dieta a na každém kroku jsme zahlceni informacemi ohledně kultu štíhlého, vyhublého těla. Jak bychom tak mohly být spokojené s naší postavou, když nás ze všech stran nabádají k tomu, abychom byly stále krásné, štíhlé a zdravé? Jenže v mnohých případech se nejedná o zdravé, pěkně tvarované tělo, ale o křehkou kostřičku dívky, která se kvůli snížení hmotnosti lapila do sítí poruch stravování. A už vůbec se nejedná o to, co bychom podle okolí měly být - zdravé. Protože hubenost se nemusí nutně rovnat i zdraví, mnohdy to tak vůbec není a nejenom ženy, ale celý svět by si měl uvědomit, že extrémní snižování hmotnosti, zázračné pilulky, nebo diety, nejsou naše spása. Zdravý životní styl není jen o počítání kalorií, nesmyslném vážení každého půl gramu a striktním hlídáním čehokoliv, co vložíme do úst. Jediné, čím touto údajně nutnou činností pro každého člověka, kterému záleží na své postavě docílíme, je to že se na to rovnou vykašle a nebo hůř, skončí tak jako tolik nešťastných lidí, kterým se život smrskne jen na počítání kalorií. Je tu ale i jiná cesta, která vede mezi dvěma nezdravými extrémy - nezájmem o cokoliv, čím bychom mohli udělat dobrou službu svému tělu a tím, že se staneme otroky zapisování energetické hodnoty potravin. Nechci tímto článkem nikoho nabádat, aby se vykašlal na zdravou stravu, která je v mezích normálu, naopak je to chválihodné, nicméně hranice mezi normálností a posedlostí je velmi tenká hranice a ten, kdo jí překročí, si to mnohdy neuvědomí a věřte, že ačkoliv se zdá rada "prostě jíst" velmi jednoduchou, není to tak, je to často jedna z nejtěžších věcí, kterou si nemocný člověk musí uvědomit a kterou především musí přijmout. Ať už cesta z anorexie, bulimie, přejídání či jakéhokoliv vychýlení z prospěšného zajímání se o své tělo, je velmi dlouhá a těžká, nicméně největší službu můžete sami sobě udělat tím, že si uvědomíte, že jste už teď dokonalí, jste přesně takoví, jací by jste měli být, jste tu proto, že vás má někdo rád a ne jen kvůli sobě, ale i pro své okolí by jste se měli do boje pustit s plným nasazením. :)



středa 21. srpna 2013

Zkouším a (ne)doporučuji I.

V poslední době jsem si čím dál tím víc zamilovala investice do zdravého životního stylu, nicméně se nájezdy na obchody se zdravou výživou konaly především v Praze, jelikož jsem si říkala, že v tom našem zapadákově přece nemůžou mít něco zajímavého. Tento závěr vycházel z toho, že jsem se ještě v minulém školním roce vydala do jednoho obchodu se zdravými potravinami, o kterém jsem bůhví proč měla vysoké mínění a o to víc mě zklamalo, že tam víceméně neměli nic zajímavého, snad jen nedoslazovanou instantní ovesnou kaši a tak jsem předpokládala, že se poblíž mého bydliště nedá nic sehnat, což byl ale k mému štěstí mylný předpoklad. V několika málo dnech jsem objevila tři úžasné menší obchůdky a jeden jsem si na první pohled zamilovala, taky jsem v něm utratila náležitě velkou sumu peněz. :D Koupila jsem si pár pěkných věcí, se kterými bych se s vám chtěla podělit, třeba vás taky něco zaujme, jako mě. :)



                                                                             Ovesné mléko
Už delší dobu jsem chtěla vyzkoušet nějaký sušený nápoj rostlinného původu, k čemuž mě nakonec donutila ta okolnost, že doma se ještě delší dobu nebude vyskytovat žádné mléko, maximálně to pro naší nemocnou labradorku, což jí (samozřejmě z loajality :D) odmítám krást. Bez mléka žít nemůžu, sice ho nemám až tak často samotné, ale do čeho bych si proboha dávala protein? Ne, to prostě nešlo, takže jsem si po delším rozmýšlení které vzít, vybrala nakonec tohle sympaticky vypadající ovesné mléko. Měla jsem z něj trošku strach, ještě jsem ho neměla, ale obavy byly zbytečné, moc mi chutnalo, navíc má i skvělé výživové hodnoty - kolem 400kj na jednu porci, která obsahuje hodně bílkovin a jak přirozenou ovesnou vlákninu, tak i špetku té dodané, takže já si rozhodně další balení koupím. :)

                                                                        Sójový vanilkový nápoj
O této mé "náhražce" proteinu jsem se zmiňovala v tomto článku. Je to vlastně obdoba proteinu, nad kterým jsem se rozmýšlela v DM, ale nakonec jsem si vybrala tuhle krabičku, jednak proto, že byla levnější, já totiž nevěděla, jestli mi to bude chutnat a taky jsem přemýšlela nad tím, jak moc je vlastně pro mě protein vhodný, takže nakonec do košíku putoval tenhle sójový drink. Dávala jsem si ho s mlékem (když ještě bylo :D), na obalu píšou cca 20g prášku do sklenky mléka, ve které se kompletně rozpustí. No, on se kompletně nerozpustil, on se obvykle rozpustil tak z půlku, byla to spíš taková kašička. Chuť není špatná, bráška zkonstatoval, že to "smrdí jako Smecta," což je náš obávaný prášek na střevní potíže :D, ale mně docela vyhovoval, navíc je tam vlákniny opravdu dost a bílkovin jakbysmet, nicméně příště si koupím už protein a nejlépe čokoládový. :)


                                                                           Sladidlový mix
Jsem si jistá, že stevii už všichni dobře znáte, ale ne každý jí má rád. Mně osobně nevadí, naopak jí poměrně vyhledávám, ale spíš pro slazení nápojů, s pečením ještě nemám až takové zkušenosti, plusem ale je, že nikdo z rodiny nepoznal, že by tam místo jejich milovaného cukru bylo nedejbože něco zdravého. Konkrétně tuto krabičku jsem si koupila v Bille, ale viděla jsem jí i v Kauflandu a myslím, že bude k sehnání poměrně dobře. Za 250 gramů jsem zaplatila asi 70 korun, z čehož je jasné, že 20 gramů čistého extraktu tam nebude, bohužel. Je to směs fruktózy a stevio-glykosoidů, což je přijatelná zdravější náhražka cukru, navíc pokud někomu nejede čistá stevie, je tohle dobrá volba, rozdíl není příliš poznat. :)

                                                                       Nesquik a lá Krteček
Myslím, že nejsem sama, kdo zejména jako malý újížděl na kakaových kuličkách, které byly lákavě zabaleny a podávány samotným velkým králíček Nesquikem. Nicméně čas plynul a přeslazené kuličky mi sice pořád chutnaly, ale nároky na výživu byly jiné a tak jsem se s těžkým srdcem kakaových hodů vzdala. Jaká byla moje radost, když jsem v nově objeveném obchodě se zdravou výživou narazila na celozrnné kuličky s kakaovou příchutí, sníženým obsahem tuku a cukru je tam o polovinu méně, než v klasickém Nesquikovi, no nekupte to! Cena je řekla bych dobrá (25 korun za 150 gramů) a chuť je úžasná, něco přesně pro kakaové závisláky, jako jsem já. :)
                                                                        Z rýže se dělá sirup?
Minimálně pro mě to bylo trošku překvapení. Můj výběr mezi hromadou sladkých pokušení probíhal asi tímto stylem: "Tak javorový nechci, to má každý, agáve taky, švestkový asi chutná jako švestkové pivo, to mi moc nejede, ale co takhle rýžový?". Přiznávám se, že na javorovém sirupu ujíždím, agáve je taky dobré, ale chtěla jsem vyzkoušet něco nového, plus bylo i to, že byl z nabídky sirupů CountryLife nejlevnější - 55 korun za jedno 350 gramové balení. Osobně mi nejvíc zachutnal v kombinaci s tvarohem, praženými vločkami, oříšky a v druhém provedení s jáhlovou kaší Nomina a sladkým ovocem. Za mě rozhodně palec nahoru. :)

pondělí 19. srpna 2013

Jídlo z mého stolu I.

V posledních několika dnech jsem se místy vykašlala na své touhy jíst co nejvíc zdravě a podnikla jsem spolu s pro mě důležitými lidmi takovou menší "terapii," kdy jsem si po straaašně dlouhé době dala spoustu moc dobrých věcí, které jsem si roky odříkala, ale proč si občas nezahřešit, že. :) Zvládla jsem to kupodivu dobře, čekala jsem, že to bude obtížnější, ale přes prázdniny překvapuji sama sebe, jak mi to pěkně jde (Omluvte tu samochválu, ale po dlouhé době se mám za co pochválit, no neudělali by jste to taky? :D). Ovšem mým plánem není přejít na junk food, jen se snažím naučit se přijmout jídlo jak zdravé, tak i to méně prospěšné a nebát se občas si dát něco, na co mám chuť a nespadá to kaloricky a výživově zrovna do kvalitního jídelníčku, ale jak jsem tak o tom uvažovala, je lepší si dát občas čokoládu, než se roky mořit se zdravou výživou. :) Takže co méně zdravého (ale i zdravého) jsem si dala?

                                                                  Ice cream with boyfriend
Na zmrzlinu jsem začala s přítelem chodit už nějaký ten pátek zpět, pravda, ale přesto si ten pocit, že "můžu," užívám stále stejně, přeci jen je to pro mě po letech novinka a teď ho kolikrát na tu zmrzlinu tahám ještě sama, pod různými záminkami. :D Ale je fakt, že si jí dáme napůl, pro mě je to ještě moc velké sousto, ale snažím se nepodvádět a opravdu si dám poctivě půlku poháru. :)
       

                                                                    Milkshake with bananas 
Asi si říkáte, co je na sklenici mléka s banánem zajímavého, ale pro mě toho je na téhle sklence zajímavého dost, poprvé jsem totiž využila vlákninový nápoj ze sóji, o kterém se zmíním příště, plus kapku vanilkového extraktu, mléka a menšího banán. Ten sójový nápoj je vlastně obdoba proteinu, jen se to jinak jmenuje a má to trošku odlišnější složení, ale jinak to co se týče bílkovin vyjde téměř nastejno. Rozhodla jsem se nejdřív pro tenhle potravinový doplněk, než bych přešla na protein, který je dražší, ale jelikož mi chutná i tenhle "Ballastoff drink," tak si příště koupím už normální protein. :) Nicméně na tohle nezanevřu a až doma budeme mít konečně jiné mléko, než mléko pro nemocného psa, tak se do něj zase pustím. :)


                                                                    The second ice cream
Jak jsem se tak pustila do pohárů s přítelem a jelikož jsem nechtěla zahanbit své schůzky s kamarádkou, tak jsme si zaskočily na pohár do naší nejoblíbenější malé kavárny u nás ve městě. Je skvělá jednak v prostředí, které je útulné, obsluha je tam skvělá a hlavně vám ve všem vyjdou vstříc, což dokazují i tyhle poháry. Jejich základem je vanilková zmrzlina, do které si můžete naházet co chcete a kolik chcete, já si zvolila hořkou čokoládu (příšerně dobrá, minimálně 70%), mandle a jahody, které tam vážně byly! A velké!


                                                        Bezinková grenadina s čerstvou bezinkou
Tento skvělý nápoj opět pochází z mojí nejoblíbenější kavárny, stejně jako výše zmíněný pohár. Na bezinkovou limonádu jsem narazila úplně náhodou, došly jim citrony, takže jsem si nemohla dát citronádu a tak jsem zvolila první, co jsem uviděla. A rozhodně jsem neprohloupila, teď už si jí dávám tak často, že mi jí obsluha automaticky nosí bez ptaní. :D

                                                               Oběd, který jsem ani nechtěla
Ne, tohle opravdu není řízek, ačkoliv tak vypadá, je to konkrétně kuřecí kapsa plněná šunkou a sýrem, ačkoliv jsem si objednala její lehčí verzi a sice kapsu plněnou zeleninou. Nicméně servírka to nějak popletla a tak jsem místo zdravějšího oběda měla takovouhle propečenou zajímavost s podivným sýrem a nejspíš tou nejhorší šunkou, která se dá sehnat. Ne, že by mi to způsobilo takové trauma, jako polévky a šišky s mákem ze školní jídelny na základce, nicméně jsem peněz litovala stejně, jako když jsem šla na horor V zajetí démonů a většinu filmu jsem měla hlavu nacpanou u přítele na rameni, abych neviděla nic hnusného. :D

                                                                   Salát s rukolou a olivami
A na závěr něco s pořádnou dávkou vitamínů. Tenhle salát jsem si dala, když jsem šla do pizzerie, měla šílený hlad a tak jsem si k pizze s přítelem objednala ještě salát, nicméně byl zbytečný. Snědla jsem dílek pizzy, pustila se do salátu a ten mi tak kouzelně sebral veškerou chuť k jídlu, že ho musel dojídat přítel a tu pizzu jakbysmet. Nebyl špatný, tedy až na ty olivy a rukolu, která mi ten den moc nesedla, nicméně jsem ze sebe měla dobrý pocit, že dělám něco pro své zdraví, každopádně příště padne volba na nějaký jiný salát, pokud možno bez rukoly, oliv a levného olivového oleje.

pátek 16. srpna 2013

Srovnání jídelníčků a hmotnosti

Dnešním článkem bych se chtěla pozastavit nad tím, jak se měnily mé stravovací návyky společně s hmotností v době, kdy jsem začala mít potíže s jídlem, v době léčení v nemocnicích, až po současnost, kdy si váhu jakž takž držím, nicméně s jídlem to není slavné. Tenhle článek píšu už podruhé, první byl šíleně dlouhý, což bych nečetla do konce ani já, takže tohle je směska toho, co mi přišlo zásadní a co bych chtěla zaznamenat. :)

                                                                       Váha
Má hmotnost se v posledních letech měnila opravdu dost, nejvyšší rozdíl je takřka o dvacet kilogramů, shodou okolností jsem obou těchto hmotností dosáhla v léčebně. Jak to tedy vypadalo za posledních pět let od roku 2008 při výšce 155 centimetrů?

Počáteční váha (11 let) - 40 kg
Drastické hubnutí (cca 3 měsíce) - 15.7. - 37,6 kg
                                                     22.7. - 36,4 kg
                                                     2.8. - 35 kg
                                                     15.8. - 33,8 kg
                                                     1.9. - 31,3 kg
                                                     26.9. - 28 kg
                                                     5.10. - 26,5 kg
                                                     20.10. - 24,9 kg - nejnižší váha, BMI 10,41

Odchod z léčebny v Motole (leden 2008) - 41 kg až po 43 kg
Druhý příjem v léčebně tři roky zpět - 39 kg, odchod se 45 kg, BMI 18,26
Současnost - 42 kg, 157 cm, BMI 17,04


                                                                    Jídelníčky

1) Jídelníček v době před anorexií nebyl zrovna ukázkový. Doma jsem snídani nestíhala, ve škole jsem si dala něco sladkého, obědy jsem moc nemusela (to víte, školní jídelna :D), tak jsem si místo něj koupila něco nezdravého, doma jsem k tomu ještě něco přidala, následovala večeře a po ní jsem se ještě něčím dokrmila, což rozhodně nebyl bílý jogurt. :D

7:30 - nanuk Ledňáček, sáček gumových medvídků, houska
9:45 - švýcarka (Znáte? Sladké pečivo se skořicí, kradla jsem to kamarádce :D), sušenka Kinder Bueno
12:30 - pár zobnutí do školního obědu
13:00 - anglický rohlík
14:00 - hrnek mléka se šesti velkými lžičkami Granka (ano, není to překlep, šest :D)
15:20 - ovocný jogurt
17:30 - rohlík s vysočinou, pár koleček okurky, kus eidamu
19:00 - miska brambůrek

2) Ještě ne ta "hrozný" jídelníček před atakem anorexie, nicméně to byl velký skok v porovnání se stravováním popsaným výše.

7:00 - ovocný jogurt
9:45 - rohlík, jablko
12:30 - cca 1/2 školního oběda
13:10 - točená zmrzlina (neodolala jsem, to se mi stávalo pořád :D)
15:00 - pudink v kelímku se šlehačkou
17:30 - rohlík se šunkovým salámem 
20:00 - hrst solených arašídů

3) Tady už je typický jídelníček anorektičky, který můžete vidět na pro-ana blogách, který jsem víceméně držela tři měsíce. Výjimka byla dvoutýdenní hospitalizace v klasické nemocnici, kde jsem za dva týdny jedla asi třikrát.

12:00 - jedna menší brambora, dušená mrkev
17:30 - paprika

4) Následovala léčebna v Motole, kde jsem musela začít jíst hodně, na což jsem vůbec nebyla zvyklá, takže zvracení z přejedení bylo na denním pořádku, nemluvě o zažívacích problémech, které mě pořád trápily.

7:30 - dva sýrové rohlíky, máslo, 100g šunky
9:30 - rohlík s máslem, hrnek mléka
12:15 - miska husté gulášové polévky, 5 bramborových knedlíků, uzené maso, zelí, kremrole
15:30 - sladký pletenec, velký banán
17:30 - dva chleby, 20g másla, 100g vysočiny
19:30 - chleba, celá krabička Lučiny

5) Jídelníček za dva roky v další léčebně, mi dělal snad ještě větší potíže, než jídlo v Motole, hlavně tam to prostředí bylo o dost horší, skoro jako vězení, sestry byly příšerné, kázeň se musela dodržovat, jinak si vás tam nechali déle a tresty v podobě zákazu návštěv, nebo zavírání do holé místnosti s kamerami byly na denním pořádku. Už nikdy víc...

8:00 - dva rohlíky, máslo, smetanový jogurt, vejce, bílá káva
10:15 - chleba s máslem a taveným sýrem, jablko, velký hrnek mléka
12:15 - čočková polévka, obrovská porce brambor, sekaná
15:30 - chleba s máslem, kakao
17:30 - dvě housky, dvě misky bramborového guláše
20:00 - chleba s máslem, smetanový jogurt, hrnek mléka

6) Současný jídelníček je úplně jiný a vím, že je toho málo, nejsou tam místy kvalitní potraviny, ale alespoň nějaké plus je to, že jím pravidelně. Ráda bych přidala víceméně na všem kromě oběda, ten bych spíš ozdravila, ale jinak rozhodně chci přidat a jíst lépe. :)

7:30 - bílý jogurt Hollandia, 30g Dobré vlákniny
9:45 - proteinová tyčinka z DM
11:30 - půl sáčku rýže, kuřecí prso, miska rajčat
15:00 - tvaroh Ovofit
17:30 - cereální kaiserka, trocha Lučiny linie, půlka Hermelínu figura, veelká miska zeleniny


Doufám, že se mi brzy povede se dostat od hladovění, velkých porcí v léčebnách a momentálnímu nedostatečnému jídlu, k jídelníčku, který bude už konečně ten pravý. :)






úterý 13. srpna 2013

Lehký tvarohovo-smetanový koláč s ovocem

Před pár dny jsme se s přítelem domluvili, že bychom společně mohli upéct něco jednoduchého, do čehož se nenechám moc dlouho přemlouvat a tak jsme dnes šli na to. Vybrala jsem jednu super jednoduchý recept, na kterém se snad nedá nic zkazit (ha, ale měn se to povedlo! :D) a dneska odpoledne jsme dali dohromady poměrně dietnější dezert, který úplně klidně může suplovat jak ve větším množství snídani, ale i svačiny, protože obsahuje všechno, co by měl - bílkoviny z tvarohu, zdravé tuky z oříšků, nějaký ten sacharid se tam taky najde a na závěr sladkou vitamínovou tečku v podobě libovolného ovoce. :)

Na formu o cca 18 centimetrech budete potřebovat:

- vaničku (250g) tvarohu libovolné tučnosti (my použili nízkotučný)
- zakysanou smetanu cca 150-200g, podle balení, které vám padne do oka
- 2 vejce
- balení vanilkového či jiného pudinku
- med (dali jsme asi tři lžíce, ale příště přidám)
- cca 50g vlašských nebo jiných oříšků
- libovolné ovoce

                         Smetana od přítele a med od babičky dodávají tomuto dezertu nostalgii. :)
                                                 
Nejprve rozemeleme oříšky, formu vytřeme máslem a vysypeme rozemletými ořechy. Následně si připravíme dvě nádoby, v jedné smícháme tvaroh, zakysanou smetanu, dva žloutky, pudinkový prášek a sladidlo podle chuti (je možné použít jak med, cukr, stévii, tak cokoliv, co vám chutná) a v druhé nádobě vyšleháme dva bílky se špetkou soli do tuhého sněhu. Ztuhlý bílek opatrně přesuneme do druhé nádoby, pořádně promícháme, aby se sladidlo dostalo všude a následně ho nalijeme do vymazané a vysypané formy. Do již předehřáté trouby (kolem 200 stupňů) dáme koláč a pečeme, dokud se těsto přestane lepit na špejli, kterou kontrolujeme střed koláče, což se nám stalo po cca 30-40 minutách. Koláč vyndáme z formy až poté, co zcela vychladne.



Mně s přítelem se zdál koláč málo sladký, kupodivu ale rodičům a bráškovi (největšímu indikátorovi toho, co je dobré) chutnal, takže záleží na každém, jak moc je na sladké. Dobrou chuť! :)

neděle 11. srpna 2013

Můj boj

Dlouho jsem váhala nad tím, jestli mám tenhle článek vůbec psát, přeci jenom jsou v něm dost osobní věci, věci o kterých se špatně mluví, za které se stydím a snažím se je skrývat před lidmi, kteří mě znají. Nicméně po delším uvažování jsem se rozhodla, že bych ho na úvod měla napsat, jelikož bez něj by na této stránce chyběla dost podstatná část a některé věci by nebyly chápány správně. A konec konců, nikdo mě tu (snad) nezná osobně a proto si říkám, že menší vyprávění nebude na škodu, navíc se člověk někdy potřebuje nezávazně vymluvit a ta chvíle teď u mě nastala. K tomu se to pro mě dá pojmout jako začátek nové cesty, kterou bych chtěla odstartovat tím, že zrekapituluji svých posledních pět let. :)

Těžko se o tom mluví, nicméně po několika dlouhých letech jsem byla ochotná si přiznat, že trpím mentální anorexií. O co se jedná v dnešní době ví snad každý, naštěstí ale ne všichni poznají ten pohled druhé strany, kdy o ní nejen slýchá, on v realitě, kde panuje neustálé vážení, nesmyslné počítání kalorií, odměřování mini porcí a cvičení do úmoru, žije a mnohdy si ani neuvědomí, že má nějaký problém. Přesně taková jsem byla i já, myslela jsem si, že padání vlasů, lámání nehtů, promodralé rty, neustálá zima a především fakt, že jsem za den snědla jednu malou papriku, je vlastně úplně v pořádku a že lidé kolem mě jen odrazují od toho být štíhlá. Ale to, že jsem všude měla vylezlé kosti, jsem ovšem neviděla. A takových slečen (a chlapců) je bohužel čím dál víc...
Já, stejně jako většina ostatních nemocných děvčat, jsem nebyla spokojená se svou postavou, ačkoliv byla naprosto normální, to jen mé perfektcionistické oči viděly neexistující tukové vrstvy, přestože jsem neměla nadváhu. Byla jsem člověkem vytrvalým a tak touha po štíhlé postavě nezůstala moc dlouho jen v hlavě a já jsem ze dne na den přestala jíst a začala jsem velmi cvičit. To celé se odehrávalo o letních prázdninách, bylo mi čerstvě jedenáct let a měla jsem nastoupit na víceletý gympl. Zprvu si doma nikdo nevšiml jakékoliv změny, to až po několika týdnech, kdy jsem výrazně zhubla, cvičila osm hodin denně, stala se podrážděnou, plačtivou a výbušnou a především maminka začala nacházet po pokoji schované rohlíky či jiné zbytky jídla, se mě rodina snažila stáhnout zpátky na ten "zdravý břeh". Ale to už jsem si nenechala vzít svůj sen být štíhlá. Když jsem nastoupila na novou školu, vážila jsem při 155 centimetrech 30 kilo, takže jsem za dva měsíce zhubla kolem deseti kilogramů. Těšila jsem se, že nebudu muset schovávat složitě oběd, svačinu a snídat jsem přeci nemohla, to jsem nestíhala, takže jsem jedla ještě méně, někdy jsem několik dnů nevzala nic do pusy a začala jsem se bát i pití, protože jsem paranoidně předpokládala, že mi do vody rodina sype cukr. Vyústilo to v to, že jsem v polovině října ve škole zkolabovala a byla jsem odvezena do nemocnice s 28 kilogramy. Napojili mě tam na kapačky, které jsem si je v hrůze z toho, že mi dávají glukózu, vytrhala. Celé dva týdny, co jsem tam ležela, jsem se najedla asi třikrát, jinak jsem všechno jídlo splachovala do záchodu, takže jsem po dohodě s psychiatrem byla převezena na psychiatrickou kliniku v Motole. První dva týdny tam byly hrozné, zvracela jsem z obrovských porcí jídla několikrát denně, z pomyšlení na omáčky, knedlíky a mléko mi bylo špatně, naštěstí tam ale byly skvělé holky, které se navzájem v přibírání podporovaly a tak jsem na pro mě naprosto nečekaném místě našla kamarádky, které mi pomohly víc, než kdokoliv jiný v té době. Z Motola jsem odcházela ta tři měsíce s patnácti kily navrch, ale ne zdravá.

A teď? Jídlo mě pronásledovalo v myšlenkách celých pět let a ačkoliv jsem jedla, v duši jsem stále toužila po hubeném těle, jídlo často schovávala, podváděla jsem rodiče, lhala o tom, kolik jsem toho snědla, celkově jsem se z toho nikdy nedostala. Ale rozhodla jsem se to v posledním roce změnit a ačkoliv to není jednoduchá cesta, vydala jsem se na ní a už nechci být vychrtlá a utrápená, chci být jenom zdravá, být opět šťastná, s chutí se najíst a neřešit neustále jen kalorie, co smím a co zase ne. Doufám, že se mi jednoho dne povede porazit anorexii a já budu zase s radostí zdravě jíst, ne proto abych byla hubená, ale proto, že to tak chci, tak to cítím a vím, že je to to nejlepší, co pro sebe můžu udělat. :)

pátek 9. srpna 2013

Několik slov na úvod

Předně bych vás všechny chtěla přivítat na mém čerstvě založeném blogu a poděkovat vám, že si vůbec čtete tyhle řádky, těší mě to. :) Ještě raději bych byla, kdyby jste sem zavítali podruhé, potřetí, prostě tolikrát, jak se vám bude chtít, ale to se ukáže až časem, co se z tohohle blogu vyklube a jestli se mi vůbec bude dařit alespoň trošku vás zaujmout, přeci jenom to není jednoduchý úkol, když je nejen na zahraničních portálech, ale především na těch českých tolik úžasných slečen (a chlapců), kteří den co den píšou skvělé a inspirativní články, které motivují nejen mě, přináší nové nápady a velmi hezky se na ně kouká.Čímž se dostávám k tomu, proč jsem se vlastně rozhodla založit blog a co od toho očekávám. :)

Z důvodů, ke kterým se dostanu v několika následujících článcích, jsem se stala před několika lety vášnivým zájemcem o "kult" zdravého životního stylu, počínaje studováním kalorií, hledáním důvěryhodných stránek zabývajících se úměrným stravováním, zkoušením nových druhů sportovních aktivit a konče sbíráním receptů a pronikání do tajů přípravy zdravých pokrmů. Tato cesta mě zavedla k mnoha novým věcem, zážitkům, zkušenostem a v neposlední řadě taky k založení tohoto blogu, který by měl být primárně zaměřený na recepty, se kterými bych se chtěla podělit s ostatními, na mé jídelníčky, na kterých se pokusím pracovat, také tu budou fotky nejen mnou ukuchtěných zdravých (zdravějších) jídel, ale i méně zdravých dobrot, protože ačkoliv jsem se snažila stravovat zásadně zdravě, tak jsem tento názor přehodnotila a snažím se do svého života zařadit sem tam nějaké ty mnou zakázané chuťovky, protože nechci brát zdravý životní styl jako dogma, ale jako něco, co mi přináší zdraví, potěšení, sílu a vitalitu. :) Chtěla bych se taky se čtenáři blogu podělit o své tipy na dobroty "bez výčitek", které nacházím ať už na internetu, nebo při pravidelných obchůzkách po obchůdcích se zdravou výživou a v neposlední řadě taky s tipy, nápady a mnou posbíraných informací ze světa zdravé výživy. Nechci ovšem psát klasické články typu "tohle se smí, tohle ne", nýbrž postřehy ze života, které snad někomu budou k užitku. No a nakonec byl blog založen pro můj osobní účel - měl by být takovou mou berličkou, podporou a nakopávačem ke změně vlastního životního stylu, který má jisté mezery, na kterých bych ráda zapracovala. Nebude tu ovšem žádný boj o snížení váhy, spíš naopak, mám co se týče hmotnosti jisté mezery a nějaké to kilo svaloviny bych spíš chtěl nabrat, než zhubnout, k čemuž se nemůžu dokopat a tak jsem si zvolila blog tak trochu jako motivaci. :)

To byl stručný nástin důvodů, které mě zavedly sem a které mě tu (snad) udrží. V příštím článku bych chtěla osvětlit nějaká fakta o mě, čímž dostanou úvodní informace konečnou kostru, kterou je myslím potřeba vysvětlit.
Na závěr se s vámi rozloučím nějakou ňaminou. :)

                                                         
                                               Úžasná pizza se smetanou, nivou a kuřecím masem.