Rubriky

sobota 24. srpna 2013

"Zdravý" životní styl?

V posledních pár týdnech jsem často přemýšlela nad tím, co mi vlastně anorexie a momentální "posedlost" zdravým a pokud možno málo kalorickým jídlem, dala a vzala. K této metodě, kdy si člověk sám sečte klady a zápory situace, se mě snažilo dokopat už mnoho lidí, ale stejně jako oni a za několik let já jsme dospěli k faktu, který je pro blízké osoby nemocných lidí nešťastný a sice, že co se týče anorexie, musí chtít především sám pacient a sebevětší pomoc často přijde vniveč, když se nemocná osoba uzdravit prostě odmítá, což byl i můj případ. Nicméně v současné době si stále častěji uvědomuji fakt, že ačkoliv nejsem vyhublá, stále je ve mně spousta bariér co se týče jídla, ale jsem odhodlaná tenhle boj dotáhnout do vítězného konce. :) O tom, co se mi teď nějakou dobu honí hlavou, bych chtěla něco málo napsat, ale opravdu jen maličko, o tomhle tématu by se dalo napsat stohy knih, tak se pokusím vyjádřit hlavní myšlenku v co nejvíc stravitelné formě. :)

Myslím, že není téměř žádná slečna, žena nebo dáma, která by někdy v životě nezkusila jakýmkoliv způsobem snížit svou mnohdy zcela normální hmotnost. A není divu, skoro pokaždé když zapneme internet, televizi, či otevřeme časopis, vykoukne na nás slovo dieta a na každém kroku jsme zahlceni informacemi ohledně kultu štíhlého, vyhublého těla. Jak bychom tak mohly být spokojené s naší postavou, když nás ze všech stran nabádají k tomu, abychom byly stále krásné, štíhlé a zdravé? Jenže v mnohých případech se nejedná o zdravé, pěkně tvarované tělo, ale o křehkou kostřičku dívky, která se kvůli snížení hmotnosti lapila do sítí poruch stravování. A už vůbec se nejedná o to, co bychom podle okolí měly být - zdravé. Protože hubenost se nemusí nutně rovnat i zdraví, mnohdy to tak vůbec není a nejenom ženy, ale celý svět by si měl uvědomit, že extrémní snižování hmotnosti, zázračné pilulky, nebo diety, nejsou naše spása. Zdravý životní styl není jen o počítání kalorií, nesmyslném vážení každého půl gramu a striktním hlídáním čehokoliv, co vložíme do úst. Jediné, čím touto údajně nutnou činností pro každého člověka, kterému záleží na své postavě docílíme, je to že se na to rovnou vykašle a nebo hůř, skončí tak jako tolik nešťastných lidí, kterým se život smrskne jen na počítání kalorií. Je tu ale i jiná cesta, která vede mezi dvěma nezdravými extrémy - nezájmem o cokoliv, čím bychom mohli udělat dobrou službu svému tělu a tím, že se staneme otroky zapisování energetické hodnoty potravin. Nechci tímto článkem nikoho nabádat, aby se vykašlal na zdravou stravu, která je v mezích normálu, naopak je to chválihodné, nicméně hranice mezi normálností a posedlostí je velmi tenká hranice a ten, kdo jí překročí, si to mnohdy neuvědomí a věřte, že ačkoliv se zdá rada "prostě jíst" velmi jednoduchou, není to tak, je to často jedna z nejtěžších věcí, kterou si nemocný člověk musí uvědomit a kterou především musí přijmout. Ať už cesta z anorexie, bulimie, přejídání či jakéhokoliv vychýlení z prospěšného zajímání se o své tělo, je velmi dlouhá a těžká, nicméně největší službu můžete sami sobě udělat tím, že si uvědomíte, že jste už teď dokonalí, jste přesně takoví, jací by jste měli být, jste tu proto, že vás má někdo rád a ne jen kvůli sobě, ale i pro své okolí by jste se měli do boje pustit s plným nasazením. :)



Žádné komentáře:

Okomentovat