Time for complaining

Jo, vím, že málokdo poslouchá (a čte) rád stížnosti druhých lidí, ale já prostě musím, mám v poslední době pocit, že jde všechno do háje...
Nejvýraznějším polem, kde se většina věcí řítí do sakra velkého háje, je moje váha. Třeba taková Maggie určitě ví, o čem mluvím, protože tady se nejedná o povzdechy nad tím, jak jsem "zase hrozně přibrala," mě teď naopak děsí každé nižší číslo na váze a že je těch nižších čísel v poslední době nějak moc. Vlivem toho, že jsem začala chodit do školy, být ve stresu, začala jsem něco dělat a do toho jsem začala brát hormony, jsem během dvou měsíců zhubla přes tři kila. Říkáte si, že to není nic hrozného, je to malé číslo, ale pro někoho komu váhu hlídá doktorka a má stanovenou hranici, při které jde na výkrm do léčebny, je to hodně, navíc se nejedná jen o tohle skokové snížení váhy, dostala jsem se za půl roku ze 43 kilo (na 157 centimetrů) na nynějších 39. A to je pořádný průšvih...

Aby si někdo o mně neudělal špatný obraz, není to záměrné snížení, nejspíš za to můžou ty nové léky, nebo já nevím co, ale rozhodně se nesnažím nějak cíleně snižovat svou hmotnost, která byla už tak na hranici podváhy, naopak bych nějaké kilo potřebovala přibrat, ale tělo a duše se brání. Tělu se víc jíst nechce, naopak mám v poslední době nechuť k jídlu, je mi pořád špatně a představa jídla tomu stavu moc nepomáhá, přesto se ale snažím jíst pořád stejně, nicméně váha pořád jde dolů a s ní jdou poslední zbytky naděje na to, abych dodělala druhák na gymplu bez problémů. Protože pokud půjdu pryč, bude to minimálně na dva měsíce, což znamená vysokou absenci ve všech předmětech a tím pádem komisky ze všeho, což bych nezvládla ani omylem.

Takže plán no.1 = přibrat!

A při tom psaní článku mi dělá společnost čaj z Irska, který mi dovezla kamarádka z dovolené a moc dobré kukuřičné chlebíčky z hořkou čokoládou. :)

                                                     

Trip to Prague

Rok s rokem se sešel a já najednou zjistila, že jsem s přítelem už rok, což mi přijde neuvěřitelné. Už rok?!

Jelikož je to víceméně můj první vztah (tedy snažím se ho za to považovat, bývalý "přítel" mi dost ublížil, takže se pokouším zapomenout...), tak jsem trošku tápala v tom, jak to oslavit, či jestli to vůbec slavit, ale nakonec jsme se vydali do Prahy s původním plánem jít do Mixitu pro nějaké kašičky, potom do obchoďáku a nakonec do paláce knih Luxoru. Jo, jenže to bych to nebyla já, aby to nakonec neskončilo díky mému srabáctví že se ztratíme a zimě venku tak, že jsme vlastně celý den byli zašití na Novém Smíchově. :D Ale bylo to moc fajn, užila jsem si to, jen mi tedy bylo trošku líto přítele, že ho takhle tahám pořád do nějakých obchodů a chudák musel poslouchat moje kecy v Tescu, když jsem se rozplývala nad nabídkou sójových výrobků a tím, že je na každém rohu čokoládové müsli. :D Taky proto se mi nejspíš nejvíc líbilo v Tescu, holt jsem holka z malého města, takový hypermarket u nás nemáme, takže jsem si prostě něco přivézt musela. :) Mám pár výletových fotek, ale hromada je jich nepoužitelná, protože jsme dělali s foťáky blbosti, ale nějaké to jídlo se tu najde. :)

                                             Kuřecí maso s ananasem, arašídy a spoustou zeleniny
Protože jsme celou dobu strávili v nákupáku, tak jsme si zašli s přítelem do čínské restaurace přímo tam. Já si po mém tradičním váhání nad tím co si dát, vybrala tuhle parádu. Můžu jí jen doporučit, mně osobně omáčka chutnala, ale není to pro každého, byla dost sladká díky ananasu. :)

                                              Salát s opečeným kuřecím masem a olivovým olejem
Tenhle salát jsem měla později na večeři a ačkoliv byl celkem dobrý, je mi po něm doteď blbě. Musím to hodit na ten salát, pak jsem totiž měla latté a na to odmítám házet své žaludeční problémy. :D Každopádně příště si dám něco jiného, už jen při pomyšlení na tohle jídlo se mi dělá hůř a to mám jinak saláty moc ráda...

                                                                     Latté v malé milé kavárně
Dřív jsem kafe vůbec neměla ráda, připadala mi jako hnusná tmavá břečka a vůbec jsem nechápala, jak jí někdo může dobrovolně pít a dělat si z toho ještě svůj denní rituál. Ale s přibývajícím časem jsem po dlouhé době přestala mít tak velkou averzi k čemukoliv "zbytečnému" v jídle a když jsem si dala latté, tak jsem mu propadla. Samozřejmě, nejlepší je pěna nahoře!

                                                        Káva z jižní Afriky (pokud se nemýlím)
Tuhle kávu jsem si už nedávala já ale přítel, každopádně musím jí hodnotit velmi kladně, samotná by mi nechutnala, s notnou dávkou cukru a mléka vůbec nebyla špatná a bod navíc získala za to, že voněla po čokoládě. :)

                                                              Pizza chléb se sýrem a oregánem
Jak se najíst dobře a levně v pizzerii? Dejte si pizza chléb, nás to stálo asi 40 korun, množstevně ho bylo stejně jako klasické pizzy a ačkoliv je to úplně jednoduché jídlo, večeře to byla dobrá. A konec konců v jednoduchosti je krása, ne? :)

                                                                            Tesco úlovek
Tohle je můj skrovný nákup v Tescu, ve kterém při výběru vyhrála Dobrá vláknina, kterou jsem si v poslední době dost oblíbila a její kakaovou verzi jsem nikde nemohla najít a druhé müsli v pořadí je sypané od Tesca, o kterém jsem tuším někdy četla u Fitness girl a tak taky putovalo do košíku. Když už jsem byla u té Dobré vlákniny, tak jsem přihodila k nákupu ještě dvě její tyčinky a spolu s nimi cereální tyčinku, kterou jsem si kdysi hojně kupovala. Není nad nostalgii. :)

Po dlouhé době

... jsem se tu zase objevila. Měla jsem teď menší časovou výluku, která byla způsobena školou, ať chci nebo ne, tak sexta už není rozhodně žádná flákačka, profesoři nám toho nakládají požehnaně a já kolikrát nevím co dřív, takže jsem jednak neměla moc času něco napsat a pokud čas byl, tak jsem ho využila jinak, než psaním článků (protože jsem prostě byla moc líná :D). Mám toho teď kvanta, takže jsem v požehnaném stresu, čemuž se mimo jiné dá přičítat to, že se mi teď dost nedaří s váhou, která pořád nějak zázračně ubývá, ačkoliv bych řekla, že jím víc, než jsem jídávala obvykle. Moje hraniční váha je na 157 centimetrů 43 kilo a já mám momentálně 42 a to ještě po snídani a dopomocí, takže to celkově dělá asi 40 kilo, což je už docela málo, jak jsem tak koukala do tabulek. Momentálně jsem se ale dostala do fáze, kdy už jen nemluvím o tom, jak hrozně chci jíst, ale opravdu se snažím, nicméně to samo o sobě není jednoduché, ale minimálně malé krůčky vpřed dělám, tedy alespoň doufám. :)

Moc se mi teď nedaří odpočívat, ale naštěstí jsem se začala dostávat z kolotoče spát-učit se-učit se-jíst-spát a snažím se trochu si oddechnout, takže na víkend plánuji s přítelem návštěvu Prahy, bude to taková menší oslava našeho prvního společného roku. :) Přes týden jsem nafotila pár fotek, tak se s nimi podělím, nejvíc nadšená jsem z nákupu - koupila jsem si nádherné sáčko, dokonce bylo i v mojí velikosti XS! Jen tedy peněženka zaplakala, ale nelituji toho, je perfektní. :)

1) Mamka nakoupila v Bille levná jablka, která nejsou tak hezká na pohled, ale dají se skvěle zpracovat, tak jsem se pustila do pečení jablečné klasiky - štrůdlu. Zmizel z plechu ještě než vychladl a to, že je slazený stévií, nikdo nepostřehl. :)
2) Mé homemade müsli se skořicí, kešu oříšky a čokoládou s čokoládou a další čokoládou. :)
3) Poprvé jsem pekla něco paleo, tohle jsou něco jako brownies smíchané s buchtou a koláček, je to úžasně kakaové a vláčné, prostě super, někdy přidám recept.
4) Kamarádka měla dnes narozeniny, takže jsem místo klasického kupovaného muffinu se svíčkou, co si dáváme, udělala ne moc zdravé cookies ve stylu medvědích pacek, co se pečou na Vánoce a makronek. Vzhledem k tomu, že kamarádka už nemá ani jednu soudím, že byly dobré. Není lepší pochvala. :D
5) A tady jsem já v tom vychvalovaném sáčku, strašně se mi líbí!
6) Sladkou koláž ukončují muffinky s lentilkami, které se děsně líbily bratrovi, jsou udělané napůl s žitnou moukou a kupodivu jsou pořád nadýchané, nevím čím to.

Recenze od čtenáře - zákon přitažlivosti

Když se řekne sousloví zdravý životní styl, většina lidí si představí zdravou stravu a pohyb. Na co se ale mnohdy zapomíná, je taky zdravá mysl, čímž nezamýšlím jen tu lékařskou zdravost, ale to že se cítíme v pohodě, nejsme vystresovaní, neničíme sami sebe destruktivními myšlenkami a celkově je nám prostě fajn. Ačkoliv se to zdá jako jednoduchá věc, ze své vlastní zkušenosti vím, že navození duševní pohody je mnohdy těžší, než naučit se zdravěji stravovat a sportovat. Proč? Protože nám to dnešní svět často nedovolí. Jistě si každý vzpomene, kolik toho na něj denně navalují učitelé a profesoři ve škole, jak je dusí šéf v práci, rodiče toho po nich tolik chtějí, nic nedovolí, protěžují sourozence, jsme každý den bombardovaní tím, co je "správné" v médiích a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Zkrátka a dobře, v dnešní době není vůbec snadné být alespoň relativně v duševní pohodě, což jsem si v posledních několika letech uvědomila sama a tak jsem instinktivně začala hledat nějakou pomocnou ruku, kterou jsem shodou náhod našla v dnes rozkvétajícím oboru duševního rozvoje, na který bych se v dnešním článku chtěla zaměřit. Sama mám doma takovou menší knihovničku, která čítá dvacet knížek týkající se především toho, jak můžeme vlastními myšlenkami změnit náš život. Zprvu se mi to zdálo poněkud přitažené za vlasy, nicméně za nějakou dobu jsem zjistila, že myšlenkami opravdu tvoříme náš vlastní život a i kdyby tomu tak nebylo, už jen samotné přečtení knížky nádherně motivuje, přináší do duše klid a ozdravuje naší mysl a proto jsem pro dnešek vybrala pár knížek z poličky, se kterými bych vás chtěla seznámit. Mám jich doma víc, ale vyšlo by to na hrozně dlouhý článek, ale pokud tenhle článek někoho zaujme, můžu udělat pokračování. :)

A co že vlastně ten zákon přitažlivosti je? Použila jsem tenhle termín, abych zaštítila v kostce celé "tajemství". Každý známe například gravitační zákon - zjednodušeně všechno padá tam, odkud vychází jakási síla, kterou ani dnes moc nechápeme, ale přesto existuje. A to přesně je i zákon přitažlivosti, každou milisekundu vysílá každý člověk na planetě své vibrace, ať už dobré nebo negativní a ty k němu přitahují stejně laděné věci, takže šťastný a spokojený člověk přitahuje podobné, kdežto nešťastný a frustrovaný zase opak. Stejně tak je to i s myšlenkami, každá myšlenka přitahuje myšlenku sobě podobnou a když těch myšlenek bude hodně a k tomu budou spojené ještě s pocity, tak je to přímá cesta k tomu, aby se myšlenka stala skutečností. Možná to zní dost fantasmagoricky, ale je to věděcky podložený fakt, který studovali kvantoví fyzici. Zdá se to krásné a krásné to je, nicméně to nefunguje až tak jednoduše a právě od toho jsou tu knížky, které bych vám chtěla v krátkosti představit. :)

    The secret - Rhonda Byrne

Podle mě je knížka Tajemství a stejnojmenný film, jedním z nejznámějších počinů, která spustil boom této sféry a knížky v podobném duchu na sebe nenechaly dlouho čekat. Právě přes její film (který je volně ke stažení prakticky kdekoliv, i na YouTube, ale odkaz sem pro jistotu nedám, co kdyby...) jsem se k této tématice před pár lety dostala a nadchnul mě, opravdu se mi líbil, je pojat velmi motivačně, pěkně dokáže nakopnout a při jeho sledování máte pocit, jako by jste mohli dokázat cokoliv, dokonce tomu i věříte (a věřte!), ovšem pro kompletní pochopení bych vám spíše doporučila právě tuhle knížku, kde máte jednak výňatky slov z filmu od slavných lidí, kteří tam vystupují a jednak je tam všechno pěkně popsané, což ve filmu chybí. Najdete tam základní stavební kameny v podobě kapitol (Účinné metody, Tajemství zjednodušeně, Jak využít tajemství) a také kapitoly, které se soustředí na body, které lidé chtějí nejčastěji do svého života přitáhnout, což jsou peníze, dobré vztahy, zdraví či klíč k sobě sama. Za mě bych si jí určitě pořídila, je to základní knížka, kterou neprohloupíte. :)

Cena: 250-300 korun

                                                            The Magic - cesta k lepším zítřkům
Ano, všimli jste si správně, tato knížka je od stejné autorky, jako Tajemství. Nedávno jsem na ní neustále narážela ve všech knihkupectvích, nicméně jsem byla v tísnivější finanční situaci a tak jsem po ní bohužel nemohla sáhnout, nicméně hned jak jsem měla nějakou tu pětku nazbyt, tak knížka putovala do košíku a nelituji ani koruny. :) Rhonda Byrne byla zárukou kvality, čímž neříkám, že je nejlepší v tomhle oboru, spíš bych řekla, že má velký dar lidi zaujmout a podat všechny informace co nejvíc motivačně, srozumitelně a polopaticky tak, že jsou velmi snadno pochopitelné. A přesně tak to bylo i v této knížce, která přišla s nápadem, jenž ještě nebyl použit. Tato knížka je jakýmsi průvodcem "přeměnou" ve 28 dnech, kdy na každý den připadá jedna kapitola s tím, že vás naučí pár aspektů k tomu, aby váš život byl šťastný, spokojený a plný toho, co si přejete. Najdete tam opravdu všechno, počínaje cestou z negativity, nové skvělé lidi, sebelásku či klasiku v podobě více peněz, lásky a kariérního úspěchu. Osobně mě tato knížka nadchla ještě víc než samotné Tajemství, já jsem prostě taková hračička, takže pro mě plánek dnů byl přesně to pravé ořechové. :) Je koncipována tak, že si jí může přečíst i ten, kdo nečetl předchozí knížku od této spisovatelky, takže pokud si chcete trošku hrát, pozitivně se naladit a především něco změnit, utíkejte do knihkupectví. :)
Cena: kolem 300 korun
                               

                                                                Tajemství a přece to není ono
Jak jste si možná všimli, v rohu knížky je známé logo The Secret, ovšem nejedná se o knížku os naší známé Rhondy, napsal jí pro tentokrát muž a neřekla bych, že se svého úkolu zhostil špatně. Knížka je pojata především pro mladší generaci, často se kalkuluje s tím, že čtenáři jsou studenti, ale mnoho témat a tipů je tam i všeobecných. Je doslova prošpikovaná příběhy, které mají ukázat cestu těm, kteří chtějí vykročit trošku jiným směrem, namátkou vyberu například tento:
"Aby Natakue a Krri napomohly vizualizaci toho, jak získávají olympijské zlaté medaile, zvolila tato australská dvojice plážových volejbalistek naprosto přímočarý postup. Obklopily se samými zlatými věcmi. Nosily zlaté šaty a zlaté sluneční brýle. Koupily si zlaté mobilní telefony a zlaté zubní kartáčky a v největší oblibě ze všeho měly mléčnou čokoládu ve zlatém obalu a ve tvaru olympijských medailí. Ve svých bytech si rozmístily lístky se slovy australské státní hymny a při každé příležitosti jí zpívaly, neboť právě státní hymna se hraje vždy, když sportovec dostane zlatou medaili.
Obě děvčata se probojovala až do finále, a třebaže narazily na ještě talentovanější soupeřky, jejich sen o zlatě je donesl k vytouženému cíli. A tak se stalo, že když jim na krky pověsili zlaté medaile, zazpívaly obě dívky státní hymnu právě tak, jak si vždy představovaly, že to právě dělají."
No řekněte, nestojí za to si koupit podobnou knížku už jen kvůli těm příběhům? :)

Tím bych dnešní malý seznam knížek ukončila, aby článek nebyl příliš dlouhý, nicméně klidně bych pokračovala, ale nevím, jestli by to vůbec někoho zajímalo, podobně laděných lidí totiž moc neznám, vlastně jen jednoho, ale pokud by někdo měl zájem o další nahlédnutí do knihovničky, tak můžu pokračovat. :)
A co vy? Snažíte se nejen jíst clean ale i myslet clean? Jste hodně ve stresu, nebo máte slunce v duši? :)

Ztrácíš se z mojí paměti...

 V posledních pár dnech se toho hodně změnilo, jak ve věcech psychiky, tak ve světě, ve kterém jsem (minimálně dva měsíce) žila. Jo, většina z nás teď řeší klasický problém -náctiletých a nejen jich - skončilo slastné období plné nicnedělání, flákání se, koupání, sledování seriálů, prostě všeho, co považujeme za zábavné a místo toho musíme v šest ráno vstávat a vydat se do budovy, kde nás mnohdy vyčerpají tak, že už nemáme sílu na nic jiného, než na spánek. No, school no... 
Možná, že je vám známé, že dívky a chlapci s anorexií, jsou puntičkářští, dochvilní, přesní a celkově jsou to perfekcionisté, což se do jisté míry týká i mě. Když jsem ještě chodila na základku, tak jsem bývala nejlepší z celé třídy, vyhrávala jsem soutěže, olympiády, měla jsem perfektní Scio testy, všemožné psychologické posudky, celkově jsem na tom byla velmi dobře. Jenže pak přišla anorexie a spolu s ní mě rodiče nacpali na víceletý gympl, kde se můj prospěch zhoršil na nejvyšší možnou míru. Ne, nepropadla jsem hned v primě, to fakt ne. :D Ale z jedničkářky se stala trojkařka a později jsem to dotáhla i na těch pár čtyřek, což je právě to, co mě trápí. Najednou nejen že nemám perfektní výsledky, já nemám pod kontrolou ani svou hmotnost, celý můj život se mi vymyká kontrole a nic není tak, jak bych chtěla. Tedy skoro nic...
Celkově jsem dost nerada, že začala škola, přestože mě doma netrestají za známky, naopak mě podporují a věří mi, nicméně každého člověka umí nejvíc potrestat jen on sám a tak ačkoliv jsou doma v pohodě, mě to prostě hrozně mrzí a vím, že i když se budu učit jako šílená (což jsem dřív dělala), tak nedosáhnu na lepší výsledky. Je to trýznivé, když nemám co kontrolovat a v mém životě už není nějaká perfektní, tak jako jsem byla zvyklá. Nemám už co ovládat, i když bych si to přála, ať chci nebo ne, jsem nucena setrvat v takovéhle pozici a jediné, co mi zbývá, je pravděpodobně smířit se s tím...

A co že se to ztrácí z mé paměti, jak stojí v nadpise? Jak jsem už psala, byla jsem nedávno u psychiatričky, kde to dopadlo velmi dobře a snížila mi léky. Jenže to mělo za následek to, že jsem jednak nehorázně ospalá, jdu spát večer v půl deváté, vstávám po sedmé hodině, ale to mi nestačí a tak se celým dnem ploužím jak oživlá mrtvola, která místo žraní mozků touží po jakékoliv rovné ploše, kde by na chvíli mohla zavřít oči a spát. Vážně, za spánek, nebo alespoň za pocit neunavenosti, bych teď dala nevím co. Ještě, že někdo inteligentní vymyslel Colu light. S mou unaveností souvisí i to, že jsem teď poslední týden naštvaná na celý svět, jsem smutná, nic se mi nechce a především mám pocit, jako by se touha bojovat s anorexií vytratila někam do neznáma a mně se už zase z jednoho knackebrotu navíc chce brečet. Nějak nejsem schopná se snažit dělat něco pro své uzdravení, i když jsem vinou zažívacích problémů spadla na nižší váhu, než je má hraniční. Ale vím, že nesmím být tolik depresivní a proto se snažím nacházet si i malé radosti v životě. Sice byl tohle blog částečně založený na sdílení receptů, tipů o zdravém jídle a podobně, ale řekla bych, že i tohle se sem hodí, psi patří do zdravého životního stylu, ne? :D Níže jsem přiložila fotky mého miláčka, je to čtyřletá fenka bernského salašnického psa Ejmi, které je to nejkouzelnější stvoření se čtyřmi packami na světě. No řekněte, kdo by jí nemohl milovat na první pohled? :)

                                                                     Tady už jí byly dva roky :)

                                                            No, uznávám, tady vypadá jako... :D

                                                              Mrňavá, ještě v chovatelské stanici. :)
       

Malé radosti

Poslední zhruba týden na mě padá sem tam pochmurná nálada a aby taky ne, když zítra začíná další školní rok, až jsem si říkala, kde jsou ty dětské chvíle, kdy jsem se po pár týdnech těšila do školy. :D Jenže časy se mění a já už dávno nejsem na prvním stupni, kde jsme se učili o zvířátkách v lese a vrcholem geniality bylo počítání do stovky, místo toho se jdu péct do šestého roku víceletého gymplu a musím zkonstatovat, že je to rok od roku horší a horší. A je to taky způsobeno faktem, že naše třída je nejhorší na škole, takže nám samozřejmě profesoři pěkně zatopili i tím, že máme suverénně nejhorší rozvrh na škole, prošpikovaný příšernými profesory a jediným dnem, kdy nemáme odpoledku. Jo, život je mrcha, tak proč si ho trošku nezpříjemnit? Já se na to vrhla způsobem sněz-co-máš-rád a menším nákupem. :)

                                                                            Mix maxi dobrot
U nás ve městě není DMko, takže na nákup mých milovaných proteinových tyčinek chodím do Rossmanna a dobře dělám, dokonce jsem konečně sehnala i čokoládovou!
Občas do DM ale zavítáním, nicméně jejich proteinovky mě tolik nezaujaly, jelikož jsou jednak dražší, méně mi chutnají a po delším nošení v tašce se rozplácnou a nejdou kultivovaně jíst, takže vypadám jako větší čuně než obvykle. :D
Včera se vrátila starší sestra z Tunisu a dovezla nám úžasné tamní karamelky. Jak jinak, nejlepší je pro mě ta čokoládová. :)
Na posledním obrázku jsou famózní Cornies do Racia, které určitě znáte. Nejúžasnější na nich je to, že čokoládová poleva je opravdu z dobré čokolády, žádný obarvený a přislazený tuk, ale mňamózní hořká čokoláda. Jak by tohle někomu mohlo nechutnat?

                                                                          Máme rádi tuňáka
Jsem teď v restauracích pečená vařená a abych měla nějakou změnu, tak jsem si místo kuřecího masa vybrala k večeři nějakou tu rybku a byla moc dobrá, žádný drcený blivajz, co se kolikrát prodávají v konzervách pro lidi, ačkoliv by to nejedla ani kočka. Jen jsem tedy po jídle byla dost přecpaná, byla toho hora a bylo to tak dobré, že jsem to prostě nemohla nechat. Nehledě na to, že jsem to platila já, takže žádné odmlouvání, nevstaneš od stolu, dokud to nesníš! :D

                                                                          Kuskusová variace
Tahle krásná veliká hromádka kuskusu byla plná sušených rajčat, jarní zeleninky, oregána a kuřecího masa, posypaná moc dobrým parmazánem, který celý oběd krásně dotvářel a podtrhoval chuť koření, které jsem nerozpoznala, ale bylo dost zajímavé. Hora mého oblíbeného kuskusu byla nicméně tak velká, že jsem na ní nestačila, ale samozřejmě jsem vyjedla všechno maso a sušená rajčata, to bych jinak nebyla já. :D

                                                          Dušená zelenina s bylinkovým máslem

Po dlouhé době jsem měla v puse brokolici a fazolové lusky  a musím říct, že mě tahle zelenina příliš neoslovila, nejsem až tak velký fanda těchto druhů, nicméně tam byla baby karotka, hrášek a květák, takže jsem si ve výsledku docela dobře pochutnala, nicméně si dám od brokolice a zelených háďat na chvilku pokoj. :)